Někdy úplně zapomenu, že mám nějakej blog. Někdy vzpomenu, ale není čas.
Minulej tejden jsem po návratu z lesů a z Český Lípy poctivě odpočíval. V pátek naopak. Ráno zkouška, pak návrat domů, zpoždění, přejezdy, stěhování a skoro dvě hodiny do Hamru, části obce Val, kde jsme měli s ostatními zvířaty sraz. Postupně jsme se všichni našli, ubytovali. A vyrazili do Českých Budějovic na Majáles.
Hrál jsem tu tuším po šestý. Jednou ještě jako dEad Rock Star, podruhý jako solo Kittchen, potřetí s Tomem a loni s Aid Kidem. Před tím vším ještě kdysi s Obří broskví. Ve tři odpoledne na hlavním pódiu. Na tom, na který jsme se teď se Zvířetem vrátili. V hlavním čase. Další splněnej sen, kterej by skoro profrčel nezmíněn.
Před soustředěním i koncertem, celej ten “klidnej” tejden, jsem měl s tímhle momentem docela starost. Fakt to dáme, když je nás najednou jen sedm? Fakt to bude fungovat, jak bez mrknutí oka tvrdim? Víte, jsem si jistej. Ale tyhle dny pochybností se občas objevěj v pěkně pitomej moment. A já se snažim co nejupřímnějš znova projít celý to kolečko v mý hlavě, top dogs, under dogs, nejistoty, obavy, stíny… a znova a znova se vracim se stejným výsledkem. Jo, bude to dobrý. Mohlo by to bejt super.
A bylo. Bylo to moc hezký. Soustředěný. Čistý. Intenzivní. Ono sedm je pořád spousta lidí. A všichni jsou to skvělí muzikanti. A dovedou se s lehkostí a vynalézavostí vypořádat s nezvyklou situací. A můžu se o ně opřít. Dyť jsem si je pro to takhle vybral. A od tý doby jsme toho spolu zažili a tolik se poznali.
Dokonce to někdo skoro celý natočil. A myslim, že je tam vidět, že i když mi v půlce částečně odešel hlas, mám dobrej čas.
I teď mám dobrej čas. Vedle usíná Marunka a já jdu zítra znova na Sociálku, kvůli tátovu důchodu, co mi ho začli posílat složenkou domů, místo, aby mu ho nechali chodit na účet, jako doposud. Taky jsem byl podepsat smlouvu v Audioknihách a snad mi konečně pošlou peníze. Už by bylo docela třeba.
Zejtra jdu po dlouhý době natáčet Highligter. Trochu se těším.
Komentáře nejsou povoleny.