vánice v Jemici

Jemice se ve skutečnosti nejmenuje Jemice, ale Jemnice. Ale Máša s Jindřiškou tomu městečku jinak neřeknou. Já sem často jezdim nakupovat do místního nepříliš zásobenýho Penny. Mám tu cestu rád, je to tak akorát, že se člověk projede a provětrá si hlavu, taky si můžu pořídit nějakou studenou limonádu, což je jedna z mejch neřestí.
A dneska jsem vyrazil pro tofu a tempeh a kuřecí maso, protože se nám doma sešly jen samý přílohy.
Stihli jsme před tím v dopoledním slunci jeden krátkej vejlet. A teď se na obzoru, jasně osvíceným tím ostrým sluníčkem, vršily šedočerný mraky, působilo to dramaticky. Za chvilku se dalo do hustýho sněžení. Foukal vítr a po levý ruce mi ještě svítilo sluníčko, zatímco z pravý se přihnala bílá stěna. vítr se opíral do silnice a kreslil na ní zvláštní mapy. vypadalo to, jako když se vítr prohání hustou travou. jel jsem pomaličku. a tentorkát nezahnul k Penny, protože tam jsem tofu nikdy předtím nenašel… ale zajel jsem do vyhlášenýho obchodu zdravou výživou a pořídil spoustu zdravých potravin. A papáju naloženou v cukru. Jemice se ukázala mít moc hezký historický centrum se spoustou malých krámků. Koupil jsem ještě ptačí zobání, Reportér a Magazín Legalizace a zašel jsem právě i pro nějaká kuřecí prsa, abychom lehce obohatili svou jinak víceméně vegetariánskou kuchyni… když mi zavolal můj endokrinolog.
„Pane König, přišly mi výsledky, máte zvýšenou funkci štítný žlázy.“
Musel jsem se zasmát. V Telči byli rychlí, jinak to je ale stará známá písnička.
„No jo, no to vim.“ vodpovídám z vesela. „Však jsem teď byl na tý léčbě radiojodem…“
„Nojo, pane König, když vona ta léčba zabírá až tak za čtyři, pět měsíců. To ještě budete muset brát ten Propycil, co jste bral doteď. Vemte si tři ráno a tři večer, jo, a v pondělí stejně máte domluvenou kontrolu, tak se stavte.“
No tak ještě, že jsem těch šest krabiček, co mám doma, ještě nevyhodil, řikám si. Ale jinak musim říct, že mi to teda velkou radost neudělalo. Tak jsem s tim báječným nákupem nasedl do auta, kterému říkáme Jeřabina… a jel jsem tou bílou vánicí zase zpátky za holkama.

Odpoledne jsme s Maruškou vyrazili na chvilku do toho sněhu. Sněhuláka ale postavit nešlo a tak jsem se nechal jenom pořádně zkoulovat, hahaha, obešli jsme náš tradiční okruh kolem bílýho kravína… večer jsme s Mášou dokoukali třetí díl Matrixu rozkoukanej někdy před měsícem a něco. A když holky zalezly do postele, pustil jsem se do práce na hudbě k Aloisovi Nebelů. Udělal jsem kus a teď jdu pomalu spat. Jen ještě:

Včera jsme se dívali na film Imitation game o britském matematikovi Alanu Turingovi. Ten, kromě toho, že se svým týmem během druhé světové války rozluštil kód Enigma, vymyslel předchůdce dnešních počítačů a zároveň přišel i s titulní Imitation game. Testem, kterému se dneska říká Turingův. A o kterém jsem poprvé slyšel, když jsem před skoro pětadvaceti lety viděl Blade Runnera. Test, který tazateli umožní na základě otázek a odpovědí zjistit, zda komunikuje s člověkem, či strojem. Prostě vytvořil základy, na kterých mohlo vyrůst cosi, čemu říkáme umělá inteligence. A zároveň vymyslel nástroj, kterej tuhle inteligenci dokáže rozpoznat. V padesátých letech minulýho století.

A ve stejných padesátých letech minulýho století, v roce 1953, byl odsouzen za „homosexuální akt“ a mohl si vybrat mezi vězením a chemickou kastrací. A o rok později, po roce podstupování druhý z možností, spáchal sebevraždu.
Jen necelejch osmdesát let zpátky. Člověka, kterej byl v mnoha ohledech tak napřed, kterej toho světu a svý zemi dal tolik, zničej jeho vlastní spoluobčané na základě takovejchle ostudnejch a obludnejch předsudků. Takový hrozný nepochopení.
A pak si zase řikám. Tohle naštěstí už dneska neni možný. Tak strašně dlouho byla homosexualita trestná, perzekuovaná, vysmívaná… a dneska je v tomhle směru společnost mnohem otevřenější, lidi nejsou tak úzkoprsí… a pak si zase řikám. Nojo. Ale podivej se na Polsko. Nebo na Rusko. V našem bezprostředním sousedství. V roce 2022.
A pak si zase řikám. Buď rád, žes měl možnost si uvědomit, že slučováním a sjednocováním různejch přístupů, talentů a kvalit může vzniknout něco novýho, výjimečnýho, převratnýho. A chovej se podle toho. Žij to. Nevymlouvej se na ostatní.
Jak říká moje báječná učitelka:
„You are the way. Be the way.“


Komentáře nejsou povoleny.