afterglow

dneska je Maruška poprvý po půl roce ve školce.
sumíruju si daně, který mi včera připravil, jako už po léta, Marek Lakomý. mám na dnešek neobvykle dlouhej seznam úkolů a jak se tím pomalu prokousávám, zlehka přibejvaj další…

1. května nám vyšla s KITTCHEN čtvrtá řadová deska PULS. Je to jako malej zázrak a přitom v tu chvíli maličkatej rozdíl pro nás, co ji už důvěrně známe. Shodou okolností jsme ji poslouchali v kuchyni u Aid Kidovy maminky, Ondru pustili z nemocnice dřív, ale zrovna během Valpuržiny noci vůbec nevypadal, že by mu bylo bůhvíjak. I tak to byl ale moc hezkej a intimní večer, možná o to víc, že neplánovanej. A deska vylétla do světa.
Jen si tak představuju, jak se dostává k dalším lidem. Zatím jakoby ticho po pěšině, krátký bezčasí, včera nám ale psal Michal Pařízek, že PULS vstoupil do žebříčku 200 nejhranějších tuzemských alb na iTunes na pozici 3#. Jestli tomu správně rozumím, je to skvělá zpráva.

Hrál jsem maličkej koncert na oslavě ve Slábcích na Rakovnicku. A bylo to parádní. Vzhledem k situaci to bylo velmi komorní, ale ten rozdíl, mezi online hraním a vystoupením pro živý a spokojený lidi, je velikánskej. Bylo to radostný a intenznivní. Dneska cejtím, jak mi to chybí. Postkoncertní afterglow.

Během minulýho měsíce jsem prodal zatím asi nejmíň obrazů za cvelou svou roční kariéru. Mám dojem, že to trochu souvisí se zrušenou výstavou v Kaštanu i s tím, jak nejistota, ohledně Covidu, pořád trvá. Taky se už do určitý míry vyčerpal trh, na kterej dokážu dosavadníma prostředkama dosáhnout.
Nakonec to ale dopadlo dobře a na poslední chvíli se jednak prodaly další obrazy, jednak dorazily peníze za ty už prodaný. A výstavu budu mít podle všeho v červnu v Nostalgický myši v Šemanovicích. Což by, v tuhle dobu, mohlo bejt vlastně super místo. Tak dobrý.
Chtěl jsem jeden z menších obrazů vzít do Stromovky a někam ho tam pověsit. Možná dva, tři, udělat takovou maličkou výstavu, schválně, jestli by to lidem spíš dělalo radost, nebo to někdo hned vzal. Ale když jsem to na procházce minulej tejden zkoušel, Maruška mě nenechala a vždycky rozjela strašnej mayhem, takže jsem musel obraz sundat a vzít ho zase domu. Dvakrát. Kámo.

A teď zpátky k těm daním. A seznamu.




V sobotu jsem měl hrát na svatbě

Ale když jsem to minulej tejden ověřoval, ukázalo se, že ze svatby sešlo. V sobotu jsem si plánoval, že to bude aspoň hezkej nadpis postu, ale když jsem se k psaní dostal, nemohl jsem si na to vzpomenout.

dneska jsem byl po dlouhý době na endokrinologii. Ukázalo se, že činnost mý štítný žlázy je zase zvýšená. A tak budu muset brát znova léky. A tak se trochu bojim, že zase ztloustnu. Ale hádàm, že to je i v mejch rukou. Včera jsme si kupříkladu krásně zaběhali s panem Vaňkem. Takže i v nohou.

V jurtě a podjurtí

S Maruškou jsme si udělali na pár dní výlet do jurty. Během těch několika slunečných jsem se stihl solidně spálit, to byla ale asi tak jediná větší aktivita, kterou jsme provozovali. celé dny posedávání a kroužení kolem ohníčku, povídání, pokuřování a dlouhý pohledy do krajiny dole…

o víkendu jsme tu měli malou oslavu Mášiných a babiččiných naerozenin. Vždycky je to nakonec oslava větší, než malá. Ale tentokrát se to všechno vešlo tak akorát a myslím, že jsme to celé zvládli bez ztráty květinky. Naopak, pár květin přibylo.

uvědomil jsem si, že se vyhýbám práci na počítači. Nebylo to zpočátku příliš vědomé, tak mi trvalo, než jsem si všiml. ale pokud můžu, všechno řeším na telefonu. maily, facebook, schůzky. a co nejde, to odkládám. a pak to většinou vtěsnám do pár hodin.
Přijde mi to zajímavé. Jak jsme dřív toužili po počítači. Jak jsem dřív toužil. Jak nadšenej jsem byl z prvního pracovního a nakonec i prvního soukromého Macu. Co všechno jsem už na noteboocích a MacBoocích napsal, vyřídil, odeslal.
Teď je mi hezky v malým pokojíčku. Poslouchám audioknihy. A maluju několik obrazů najednou.

Těšim se, až zase vyjedeme mimo Prahu. A budu si to moci vytáhnout ven.

Naše dcera Maruška je zázrak. Neustále plná energie a zvědavosti. S upřímným zájmem se vrhá na všechno a za vším. Vlásky během pár měsíců vyrostly do bohatý kštice, v mezičase se vytáhla a začala konstruovat složitější věty. A teď už se s ní dá moc hezky popovídat o ledasčems. Moc si užívám ten čas, kterej spolu ve dvou, nebo ve třech, trávíme.
Teď zrovna vylezla z ložnice, kde po obědě odpočívá maminka. A naštosovala se sem ke mně na gauč, kde z pod přivřenejch očí sleduje, jak píšu.

Město/venkov

v pondělí jsme vyjeli na venkov. Marušcin kmotr letí se svým přítelem do Dubaje a tak nám přenechali na víc jak týden svůj luxusní dům ze skla a dřeva s průčelím do volné krajiny.
když jsme se doštrachali na místo, bylo krásně. Jasný slunce se pomalu sklánělo na vysokým nebi. Vyrazili jsme s Maruškou na procházku, kolem nikde nikdo. Po dlouhý době v klidu a bez roušek. Usadili jsme se na schnoucí mezi, pozorovali to slunce a mraky. A pak nasbírali dřevo a před chatou rozdělali oheň a Maruška do něj házela větve, co jsem jí před tím nalámal.
“vypadáš šťastnej,” poznamenala Máša, když se vyloupla od práce. Měla pravdu. Rozpřáhl jsem paže. Za kopcem zapadalo slunce, ptáci mu zpívali na rozloučenou. Oheň voněl a praskal. Čeká nás týden v takových lázních klidu. Úplně jsem cejtil, jak každej pór mýho těla regeneruje. Sbohem, Stromovko a Letenské sady, našťouchané vystresovanými pražany s pražančaty. Čus roušky. Pičus.

když Máša zvedla telefon a zaslechl jsem, jak do něj překvapeně odpovídá: “nekecej”, stihlo mi všechno dojít netradičně rychle. A skutečně. Kmotr je pozitivní, do Dubaje se nejede, naopak. A tak jsme ještě poseděli u ohně. Jen už jsme moc nepřikládali. Zabalili jsme čerstvě vybalený. A před půlnocí jsme byli doma, jako na koni.

cvičení v nelpění je pěkná a užitečná věc. Dlouho jsem neměl možnost tak báječně potrénovat. Napřed se mi ale regulerně chtělo brečet, zalízt si do nějakýho teplýho těmnýho místa a tam zůstat na věky věkův.

postupně jsem to přes tejden rozdejchal, až zase dneska ráno jsem se vytočil, když jsem chtěl jít koupit snídani.
Čemu sakra pomůže, když v pátek zavřou všechny obchody? Běsnil jsem. Co si na nás ta banda psychopatů, co nás drží jako rukojmí, vymyslí příště? Ach bože!

jak řikám. Cvičení v nelpění.
vidim, jak nám všem chybí prostor a možnost vypadnout na chvilku do přírody. Vypadá to, že jakmile to bude možný, asi zase naložím tu naši malou zrzku a vyjedu s ní do přírody a za kamarádama. Za kopcema kouzlí jaro.

Strachem

Před rokem jsem 23. 12. 2019 vyrazil koupit Mášině ségře Jindřišce knížku od Shawna Tana. Místo toho jsem se ale u zámečku zasekl na úvodním verši a během asi půl hodinky si nahrál do Garagebandu zárodek týhle písničky.
místo Shawna Tana jsem tehdy Jindřišce koupil Ostrov Sukkwan, což je jedna z nejlepšícch nejpříšernějších knížek na světě. Laskavého Shawna Tana dostala až napřesrok.