Rubrika: Nezařazené

Víkend byl smešin.
V pátek jsem byl jedinej střízlivej v celý hospodě, v sobotu jsem hrál s tátou v oficiální soutěži Budwar capu lední hokej, ale vypadli jsme hned v prvním kole. Ten večer mě však daleko víc zaujala skutečnost, že posilněn bramboráky (vynikající bramboráky co dělal můj táta prosím) a smaženým lilkem v pálivém těstíčku (ty dělal úplně skvělý pan Suchý Jan), jsem vypil sedm piv, aniž bych registroval známky opilosti tak charakteristicky a pravidelně se dostavující po pivu třetím. Vím, že to není zrovna věc, kterou by se člověk měl chlubit, ale když už se stane a její hlavní aktér má takhle rozjetej blog (ale fuj) je škoda to nezaznamenat. Alespoň z důvodů nějaký archivace. Jelikož myslim, že něco takovýho se mi zas jen tak nepovede.
Zpět k pátku. S dnesjazzákama jsem nahrál zpěv do ukolébavky a oni nahráli to u maškeho skvěle, sou to zlata veliký. Včera jsem v neděli přijel poloprázdným busem dvanáctkou, po cestě pokecal se starým známým…tímto míšu zdravím… pak si dal procházku se Z. do šlechtovky, poté přesun do studia, kde již končily míchačky. Trošku ale jen malino zabrzdím… jak jsem se jich všech (myslim dnesjazz) napřed trošku bál, čím dál víc je mám, kluky střapatý, radši. Hrajou ten jazz, že mě to fakt baví poslouchat. S velikou energií, maj namáklý noty a aranže a alespoň to vypadá, že vědí co chtěj. Hrajou ten jazz , že mě to fakt hodně baví s nima jezdit na koncerty, kde si dám jednu písničku a pak akorát poslouchám.
Konec chvalozpěvů. Jsou dobrý no. Abych se z nich neposral, žejo. (dámy i páni prominou).
Měl jsem dneska parádní ráno abych pravdu řekl. Ovšem jen do té doby než jsem dorazil do práce. Ne, že by pak nebylo parádní. Ale než jsem si stihl udělat kafe, bylo jedenáct. Než jsem si ho stihl dopít, bylo pět. tak asi tak.

Dneska už mám za sebou docela dlouhej den. Ráno jsem chtěl vyprovodit susann která jede na imatrikulaci do Českých Budějovic. Takže jsme vstávali v půl pátý a v ranním šeru (nebo spíš tmě) jsme dojeli 193jkou na Pankrác, tam jsem ji předal a už je v tahu.
Ještě jsem si pak lehnul, ale nemohl jsem usnout a pochopitelně jsem zabral až půl hodiny před plánovaným vstáváním, ale vzbudil jsem se s veselou myslí a jsem takový celý spokojený. Což mi příliš nekazí ani fakt, že Compi za mými zády právě každý dvě vteřiny obdrží nějakej mail z neznámý adresy a že stejně tak úplně svěže nepracuje. Lhostejným mě to nenechává, ale už jsem se dostal za hranici horizontu události, takže cokoli co se teď s tim kompem bude dít už ke mně nedolítne.
Včera jsem těsně před plánovaným odchodem – viz vzkazárna – zjistil, že nás nadl nějakej hacker zase a že samozřejmě počítače s win2000 má nejradši. No a sraz s FF na spadnutí, koncert Roudýr a sautpó na kterej se sakra těšim, to samý. A pan FF nezvedá telefony. Takže je asi někde má. Tudíž se mu nedovolám, že musim schůzku rušit. Takže tam musim vyrazit. Vyběhl jsem a místo v celou pět jsem do roxy dorazil v půl. Ff už tam samosebou nebyl, jelikož toho měl na práci a vůbec i tak normálně taky dost, aby seděl sám v nějaký hospodě a koukal na věšák. Tehdy jsem se vrátil, doinstaloval počítač, kterej je pořád stejně nějak vykotlaný… no a za chvilku bych měl jít nahrávat s Dnesjazzem ukolébavku a nejsem rozezpívanej a nemám nic na sebe a jak nahatej a nerozezpívanej pojedu na anděla, to teda fakt nevim.
Víte to vy?

Béééé.
Mám za sebou maximalisticky pojatý víkend, který nastartoval úplně skvělý koncert vypsaný fixy o kterým jsem v pátek nestihl napsat ale zato jsem o něm celý soustředění každýmu vyprávěl alespoň čtyřikrát a to včetně PiRa, kterej na fixe byl se mnou a zařadil se do seznamu celebrit, který koncert navštívily. To byla věta, co?
V pátek byl totiž šrumec. Ráno jsem jel vyzvednout mikrofon, šňůru a stojan k panu Maškovi Jiřímu, což je skvělej zvukař o kterým jsem toho tuším napsal už mraky. Celá akce předání na tajném místě se zkomplikovala tím, že se vybila baterie v Jiřího džípu. Paní Mašková tedy musela přijet s druhým vozem ale jelikož předání proběhlo na tajným místě, nemohla to najít a musela si nás nechat zaměřit z družice, což chvilku trvalo a my jsme jednak vyklidili Maškovic garáž, jednak docela slušně vymrzli. Pak už vlastně začala akce soustředění…ale o ní budu během týdne dělat propracovaný a naprosto novátorský report, takže se ve svém vyprávění přenesu do včerejší český lípy, přibližně do míst před odjezdem do prahy. Obr s Myshkou mě šli vyprovodit na nádraží ale když vyděli ten narvanej autobus, zdrhli. No co, taky bych to udělal, bejt na jejich místě. Do prahy jsem dorazil natěsnán mezi brunetou a blondýnou, bohužel jsem se styděl je oslovit, tak o nich nic nevím.
V matičce jsem dojel domů. Přespává u nás bratr jiří se svou přítelkyní světlanou a na večer měla má zuzka domluvenej mejdan se zůzou malárovou a když se nakonec všichni včetně celebrity PiRa sešli ve westu, obrovskej večírek začal a nad ránem skončil. Jeden pán mě v hospodě osočil, že jsem kretén když píšu na počítači, a že takoví jsou nejhorší. Co na to říct. Byl to dospělej starší člověk, tak to asi musí vědět.