Z vraku blogu – zápis číslo 54

Paní B. jede. Dneska se jí chudákovi přihodilo tohle.

Naše část školy (teda nový počítačový učebny) se z důvodu častých krádeží pečlivě zamykají. Brzo ráno musí paní B. přijít a učebny odemknout, udělat si kafe a být…
No.
Jelikož máme v rámci počítačových učeben i jednu malou místnost, kde se dá spát (kvůli tomu, že tu kolegové občas přespávají, já zatím nikoli a až ano, tak z toho podám obsáhlou online reportáž, na jejímž konci bude nějaký záhadný zmizení třeba) spal tady dnes večer jeden z mých kolegů. Toho jsem dnes ráno potkal mračícího se v Albertu jak divoce kráčí pro snídani. Z paní B. nahoře po statečném prohlášení: Asi jsem naštvala pana kolegu… vypadla smutná histore o tom, jak ho kvůli nějakým klíčům, které po ní někdo chtěl, musela probudit. Hm, kolega asi dělal dlouho do noci a tak spal chvilku, takže byl asi trošku napruzenej, že ho někdo vzbudil
Zkrátka pan Bartáková mi líčila jak se na ni utrhl a nespravedlivě ji obvinil z horlivosti, a celou lamentaci (nářek) zakončila tim, že kdyby chodila pozdě (naráží tím snad na někoho?) byla by hvězda (určitě naráží).
Samosebou se cítí dotčená a určitě zaslzela. Teď se asi zklamaná že jsem jí, kromě svého oblíbeného triku (Nic si z toho nedělejte paní B. tohle přece není žadnej skutečnej problém) kterej zatim nikdy nepomohl, nijak výrazněji nepomohl.
Teď zakašlala.
Pohybuje se celou tu půlhodinu co píšu potichu za mými zády, cítí se smutná a uražená. Chudák paní B.

Včera večer jsem uložil Zuzi (po ranním vstávání a zas před ranním vstáváním – už je asi v Českých Budějovicích) a šel navštívit přítele Kašpárka.
Umotalo se něco malého, uvařil se čaj, podívalo se na Trio Beleville a šlo se spát. Teda já šel domů.

Zuza ráno vstala ohřála si čaj, dala mi pusu na čelo a vyrazila do školy… teda obdiv pro ni.

Teď se mne kuba sedláček po icq zeptal, jak se má můj táta.
Zcela popravdě jsem mu odpověděl to, že:

střídavě, prej teď v sobotu zase boural ale vic se dozvim asi až v neděli, je částečně pořád bezdomovec ale zatim má vlastně furt kde bydlet, i když těch věcí, co jsou jeho, povážlivě ubývá.

Tyjo, je to hustý… svět má teda různý způsoby použití, různý druhy zážitků.
Hm, jdu mu zavolat.

Z vraku blogu – zápis číslo 54

vřerejšek jsem vynechal… a že se děly věci.
v pátek jsem po natočení poslední písničky vyrazil na sushi večírek. pravidelní čtenáři už vědí, že v tom má jistě prsty maras, což je pravda, myslím, tak způlky. Tentokrát připravili sushi večírek s mjhnem. bylo to pěkné. jen jsem se toho sushi trošku přejedl a pak jsem dostal z celý tý naší desky nějak depku, nebo co. Což mi vydrželo až do včerejška, kdy to v průběhu dne tak nějak odeznělo. jen jsem zjistil, že to teď nebudu moct aspoň tejden poslouchat…. i když, to bych zase měl, když je na tom potřeba ještě tolik práce. no uvidí M.
Včera se vrátila zuza z budějovic, je pořád nemocná, kašle a popotahuje. Už to přestává bejt tak legrační, jak to bylo před dvěma měsícema, kdy se tahle nemoc objevila poprvý. To jsme se tehdy nasmáli.
Venku prší, podzim v plnym proudu. Hromada mých přátel propadla podzimním depresím už dávno. Dešťový kapky bubnujou do oken v občasných poryvech, venku někdo rozbil sklo, zuza se učí, nemáme kafe…
zpět k veselejším věcem. Včera mi honzík vořechů přivezl dvě bedny a jeden zesilovač, kterej jsem si připojil k Cdpřehrávači a už zase můžem vesele poslouchat Cdčka. thnx to jan
večer jsme se vydali na Algidance party – Khoiba a Ecstasy of saint theresa
Khoiba byla bezva, po nih nastoupila kapela, která nevim jak se jmenovAla ale zkusim na to přijít (jmenovali se nierika), jelikož byli docela zajímavý. Vrcholem večera aaaale byla extáze. fakt nevim jak to chodí venku ale domnívám se ze tahle banda může beze strachu vyjet kamkoli. velmi krásný zážitek do památníčku. thnx to jan, kateřina a spol.
je šedivo. asi vyrazím věšet vrány do polí

19:39
No vida…dneska jsme byli nakupovat v kérfůru. nakoupili jsme ale kér fůru věcí a pak jsme zašli na kávu. Tam nám volal pir, že se odstěhoval od nás z domu. No musim přiznat, že to je docela rána. Holt ale nezbude, než se s tím vypořádat. Budu svůj žal muset utopit v chlastu a drogouch. Čert mě vem.

Z vraku blogu – zápis číslo 55

Včerejší večírek dopadl světově. Ff ani Anders skutečně nedorazili, zato jsme přibrali Martina, což je kámoš jirky chudobů a je to parašutista. Taky částečně vyléčený alkoholik a sklář a dělá asi spoustu zajímavých věcí a vyprávěl hromadu napínavých příběhů. Na závěr nám ještě zamotal hlavy kouzlem s gumičkama mezi prsty, který se naučil podle Davida Copperfielda, dal si nealko pivo a šel s jirkou někam do města.
Přijel i honzík vořechů a nakonec dorazil i PiR s Lucií i když syrečky neradi. Mmchdm, jídla se sešlo asi osum hromad a ke konci už jsme všichni spíš tak polehávali než nějak zaníceně konzumovali, což se ovšem stává na těchle tematických večírkách.
Jako…dejme tomu… organizátor akce, jsem byl velmi spokojen.
Zuza dneska odjíždí do Budějic do školy, večer ještě asi trošku zapaří s kámoškou Magdou, kterou málokdo asi znáte, jelikož je z jihu a tam asi žádnýho čtenáře nemám. Alespoň zatím. Pokud ano, dejte o sobě prosím nějakým způsobem vědět. Já se zavřu doma, zapnu si kombo, který mě včera přivezl Marek L. a pustím se do cvičení a hledání a ohledávání zvuků, což je strašně fajn zábava. Hlavně pokud máte delay.
Zítra mám dovču. Abych v tom mohl pokračovat, koupit si struny a zařídit poslední potřebný věci. Ale budu si psát jak zítra tak i během nahrávání poznámky do booka a tak se tu snad ve středu či čtvrtek oběví. Možná i dřív, čert ví, jak to všechno bude. Zatím to tu budete muset vydržet a třeba se navzájem seznámit na vzkazárně. Mimochodem na broskvi vymyslel PiR zajímavou soutěž, kdo chce, může se v mezičase zůčastnit. Nebo nám tiše držet palce.
Jak se to nahrávání blíží, nedokážu se moc na nic jinýho soustředit.

Z vraku blogu – zápis číslo 53

Schůzka o Naty se včera docela protáhla. Odcházeli jsme z mý kanceláře utahaný a vysušený z toho strašnýho vedra, který tu panuje. Chtěli jsme se Štěpánem a ff zajít na kafe, ale nakonec se z toho vyklubalo pivo. Jedno, než odešel Štěpán. Tři pak ještě s ff. Probrali jsme se k tématům, která nás oba zajímají a nemohli jsme a nemohli skončit. A tak jsme si dali postupně ještě tři malý. No a pak už jsem sprintoval domů, jelikož na mne čekala spící zuza a bdící PiR, ke kterýmu teď obden tahám na disku věci co si usmyslí, že je nutně musí mít.
Datatransfer proběhl, nabořili jsme fajku a když si kluci pustili koncert underworld, prchl jsem spat.

Ráno jsem se probudil do tmy. A tentokrát se mi prostě nechtělo otevírat oči. Ale věděl jsem že na mě v práci čeká hromada práce, který se sice pozdním příchodem vyhnu, ale která mi pak přeroste přes hlavu až budu mít posledních pár chvilek před nahráváním. A tak jsem se dopotácel do nacpaný tramvaje, v Albertu koupil čaj s guaranou a chleba a cibuli (na dnešní gurmánskou párty). A dorazil do práce. A pustil se do práce. Fajn.
Kromě pobíhání od čerta k ďáblu jsem ještě u kolegů stěhoval krabice. Představte si krabici metr krát metr nacpanou knížkama. Těžký jak prase. No a teď si těch krabic představte tak patnáct až dvacet na jedný vysoký hromadě. A v jedný z těch krabic hledáte zimní boty, který vám tam v době vaší nepřítomnosti pohřbili civilkáři.
Během hodiny a půl, co jsme krabice přetahovali, otevírali, prohledávali, zdvihali do výšky a sundavali na zem, jsme objevili pět párů bot z toho jedny černé zimní. Žel bohu to nebyly ty moje. Pravděpodobně se tedy ztratily v průběhu rekonstrukce a stěhování a teď je nosí nějaký spokojený ukrajinec, který si libuje, jak má maso libový a jak má nohy v teple. Mně nezbývá, než se obrátit na vedení školy a požádat o náhradu.
Ach jo… a takový pěkný boty.
Kdepak asi šlapou?

Jinak… syrečkový mejdan… pan anders odřekl první… pan Ff, kterého jsem včera pozval též odřekl záhy. Zbývá pan Smetáček, kterému jsem se nedovolal. A pan nevyzpitatelný Chudoba. Ale já neodvolám. Já prostě neodvolám. A s tímto zvoláním se rozloučím, jelikož jsem utahanej jako pes.
Pé es – mám novýho kolegu. Jmenuje se Aleš. Ví toho o počítačích asi třicetkrát víc než já. Ale zato nehraje na žádnej hudební nástroj.

Z vraku blogu – zápis číslo 53

Den dejme tomu první.
Možná spíš nultej, jelikož jsem si na dnešek vzal dovolenou, s tim, že se prospim, budu celej den cvičit, dám si pár osobních vodnických dýmek a pořádně se do toho položím. Se cvičením jsem začal už včera, jen co jsem vyprovodil zuzu na autobus do Budějek a dorazil dom. Marek lakomý mi kromě tašky efektů a svého komba Mesa Boogie půjčil i černou metalovou kytaru Carvin a s ní jsem se celej večer mazlil. Chvilku před tím, než jsem šel spát mi od ff přišla textovka, která končila:
Mam pocit ze ve vzduchu visej na sracky a mam trochu strach. dobrou f.
Pochopitleně mě to trochu zneklidnilo. Uvšem jen do tý doby, než mi v 6:22 ráno přišla textovka od Obršky:
Prosimte az budes moct, zavolej mi z práce co nejdriv.T.
To už mě fakt viděsilo. Dokonce do tý míry, že jsem se hned oblík a vyběh do trafiky pro kredit, kterej jsem byl rozhodnutej, že si prostě nekoupim, jelikož si ho teď dovolit můžu jen na úkor strun. No… koupil jsem ho. A Wober chtěl jenom vědět, proč jsem mu včera volal, jak mu vypadla ta baterka (vždycky když mu volám dojde mu baterka). Nojo. Uklidnil jsem se trošku.
Kolem desátý mě vyzvedl mhjn a jeli jsme jakoby dát seřídit kytaru, co mám půjčenou od roberta křesťana a na kterou budu nahrávAT, jelikož jsem si na ni strašně zvykl a pořád oddaluji tu chvíli, kdy ji budu muset vrátit. Zabralo nám to vlastně asi pět hodin. Domů jsem se po mnoha peripetiích (a několika katastrofách) dostal až kolem třetí a to už na mě čekala zuza, která je poslední dobou nějak nastydlá. Včera večer na ní začlo zas něco útočit. A tak se vrátila domů.
Tím se samosebou z osamělého hudebníka stává pokud možno svědomitý a pozorný společník… tedy obvykle to tak chodí, ale já jsem začal hned zase cvičit. Teda až potom, co jsem snědl zdravotní česnečku se stříbrným vajíčkem, co si pro sebe zuza připravila. Byla vynikající. Důkladná, s hromadou česneku. Docvičil jsem před chvilkou.
Teď tady smolim zápisek, nijak zvlášť vtipnej, spíš takovej faktickej, aby se vědělo, co jako je. Jestli vám to připadne jako nuda, tak už to stejně za tři věty končí.
Pro dnešek asi všechno. No.
(a to jsem ty minulý dvě moh klidně vynechat)

1.12. 09:24
den dejme tomu čtvrtej jestli tamto byl den dejme tomu první
snídáme kafe, peníze na jídlo už jsme dávno utratili za pití a drogy (to je takovej ten obrat jenom. drogy máme pochopitelně zadarmo a peníze za jídlo jsme utratili za jídlo… a pití).
Za chvilku vyrážíme na sraz s Jirkou Maškem kterej…
no a už jsme ve studiu a posloucháme základ na divoký…zatím to vypadá v pohodě… mhjn nahrál kytaru, mári basu ober bicí… fajn…základ na divoký byl hotovej 29.11. v 17:20… to byla sobota… lala bejby
teď jede základ k Vidění…ten už jsme nahrávali s márim a obrškou a se mnou… taky to probíhalo v sobotu a vidění bylo hotovo v 18:50. Z toho si může kdokoli udělat obrázek o tom jak nám to jde rychle. Krychle. Základ je to jednoduchej… proarpeggiovaný sloky a mírně nanirvánovatělej refrén. Ale jen mírně.
Obrška mi udělal kávu… vida.. základ Nebe… i ten je fajn ale tam bude potřeba dohrát ještě hromada zkreslenejch kytar hlavně do refrénku. kluci tady teď posunujou maškovi repráky. je to očividně docela složitá operace… nebe dohrálo…v sobotu bylo hotový v 19:50. Kluci se tady s tim hmožděj…asi by potřebovali kleště. no…hoši… to máte smůlu.
Právě přijel Jarda Petrásek, což je bubeník…časem zjistim z jaký kapely. Hm a teď mi psal máča, že jede autobusem, což si neumim úplně představit ale budiž.
je 10:38…přesunu se lehce do té soboty tedy

Sobota 29.11.
něco kolem desátý… jedu strašně tramvají strašně našláplou s oběma kejtrama a batohem plným efektů… peklo…vystupuju na klamovce kde už čeká ringo a natáčí mne jak jdu do kopce… chlapci už vyložili bicí… historka s ff.
Ff byl od tý dobroty, že po koncertě bůhví kde, z kterýho se vrátil pozdě v noci, ráno vstával aby nám půjčil svoje bicí. Přijel s nima do studia asi kolem půl dvanáctý a tak jsme složili obrškovy šunty a postavili ffovi hyper super truper. No pak se začaly nastavovat zvuky a postupně jsme tam zas vraceli obrškovi šunty, protože jednak s oberem a jednak s broskví prostě zněj fajn. Ve výsledku jsme použili jeden přechod a na jednu písničku rytmičák… vlastně docela vtipný… ale…

…zpět do současnosti: posloucháme anjela, kterýho jsme nahráli včera s mhjn…taková rozmlžená nálada… téma hraný slajdem na majanovu gibsonku… strašáci vole…bubáčci
kde nám tohle pustěj
na rádiu karolína…
aaano a v této písni hraje martin ledvina, který získal třikrát za sebou prestižní cenu bluegrassový kytarista roku… právě tímto o tu cenu přichází a mi mu posíláme do schránky černý tulipán(bluegrassová obdoba pirátské černé známky, kdo neví o co jde ať si přečte knihu ostrov pokladů nebo se podívá na film… nemusí celý, je to hned na začátku)

anjela jsme včera natočili v 13:00
teď jede v co věříš… to už nevim v kolik jsme udělali ale bylo to před obědem ještě s mhjn. Pak odjel a už se k nám nepřipojil….obrška tam strašně mastí bicí ale strašně to tam drtí. fajn. Marek lakomý by tu písničku radši viděl o něco delší, ale my máme dojem, že ne
Než se probudím… máme tam takovou věc na začátku… a s tou jsem teda docela hodně spokojenej… nadablovaný tvrdý akustický kytary…to už jsme hráali tři sami a po obědě… nálada byla skvělá, koupili jsme si k tomu slivovici ale upíjeli velice sporadicky, páč nejsme žádný prasata, žejo … no z tý mám radost… ještě bych tam rád viděl nějaký katumby od lanštofa… ale hustý moc hustý bicí.
Mašoun: docela to šlape ty základy
Petrásek: jak docela? normálně ne?
Poslední… píseň… stejně nadvojený akustiky… jiná píseň. stejná nálada ve studiu ve čtyřech…funguje to.
je to cajk all
a tady máme základ na poslouchej. největší experiment…tu jsme dodělávali až pozdě večer… aranž jsme připravili až na zkoušce těsně před nahráváním a teď jsme ji udělali znova ještě jinak… pomalejší, usedlejší než verze z přichází po špičkách…
dneska v noci se mi zdálo, že řešíme, že bychom do tý písničky použili akordeon…a že jsem maškovi říkal o svý kámošce líbě, která by to nahrála… a teď jsem to řekl nahlas a proběhlo to úplně stejně jako v tom snu…no jestli tohle není znamení…
timhle frekvenci, timhle děláš šířku pásma
tadyhle si vybereš frekvenci, že třeba dvě a půl kila
a takle normálně kopeček
tady je nějakej trešhold
šířka pásma
hard me
soft me
12:45
máča je tu, dáváme si malýho panáčka slivovice…jdem natáčet sametový slunce…
metronom je náš kamarád
13:20
máme sametový základ
13:45
máča si připravil banjo do poslouchej a jde na to zvostra
14:00
to je teda hustý mít ve studiu takovou hvězdu jako je máča a stát tady v režii a říkat… dobrý… fajn… nebo … hele tohle bysme mohli ještě sjet jednou…
tak jedem
dáme vod začátku ještě?
tohle je nejlepší si myslim
ještě tam chybí harmonika
kyselka?
tahací.
??????
14:45
máča pořád nahrává a zní to celý jak když se dva milujou na stráni a v dálce po hřebenu tý hory táhne vojsko
ještě bych tam vystřihnul jeden kixík
já vim co myslíš
samozřejmě že víš co myslim
14:50
gatova
15:00
Jdem na oběd

Z vraku blogu – zápis číslo 52

Tady je takovej malej předvánoční dárek. Vyrobil jsem ho pro vás včera. Je to sice trošičku depka, ale co dneska není, před těma vánocema. A hlavně … je v tom spousta humoru. Takže si zapnout repráčky a tradá. Tradá.

Správně, jak jste všichni poznali, mám vynikající náladu. Ráno jsem vstal, udělal si kávu a vyrazil na hodinu zpěvu. Už jsem nebyl u pana Kadlece skoro čtvrt roku a tak jsem se případnému atrofování hlasivek snažil čelit alespoň častým cvičením. A má pracovitost přinesla kýžený výsledek. Pan profesor byl spokojený a ocelový prut, kterým mne vždy trestá, zůstal (až na jednu (či dvě)výjimky) schován za piánem. A to, jak sami uznáte, je důvod k radosti.
V zaměstnání mě již očekával můj nadřízený a začali jsme dělat inventuru. Trochu jsem se toho, pravda, obával. Ale nakonec jsme toho většinu dohledali a tak mi spadl ze srdce další balvan. Dnes mne tedy čeká už jen schůzka kvůli projektu Naty, který připravujeme se Štěpánem Smetáčkem, tajemným panem ff a Pavlem Kočím. A na tu se těším. A zítra večírek zrajících sýrů. Musím ještě zatelefonovat pan Vořechovi, jestli ho to nějakým způsobem láká. A ještě…no práce by bylo dost. Práce je vždycky dost. Jdu pracovat, moji milí. Pusťe si ještě jednou tu písničku a mějte se fajn.

Z vraku blogu – zápis číslo 51

„Náhradní křída.“
„Příští stanice Madlo a zápěstí.“

Páteční večer jsme strávili u mýho spolužáka z ježkárny Ondřeje Sedláčka.
Už za školních časů jsme začali pořádat tak dvakrát, pak už jen jednou do roka akci Jehněčí, která spočívala v tom, že jsme se sešli v přenádherným a obrovským bytě Ondřejovy přítelkyně Jany, snědli jehněčí na tymiánu či v jiné, delikátní úpravě, strašlivě se opili vínem a dělali kravál až do rána a pak usnuli v jednom z mnoha pokojů. Původně šlo o šestici. Pak jeden člen odpadl a už nikdy nepřišel. Ale zbylá pětice se schází dál. Vtipnost pátečního večera spočívala v tom, že s mojí spolužačkou Líbou už tak nějak shodně ty jehňátkanebaštíme, ale jelikož jsme si teda dali brambory a jinak to každýmu bylo šumafů, nebyla to vtipnost zase až tak výrazná. Jen, že příští ročník se bude taky jmenovat Jehněčí, ale shodli jsme se, že se bude podávat sýrové fondue. Teda píšu to správně?
Jo, pak jsme se strašlivě opili vínem a dělali kravál až do čtyř a pak usnuli v pokoji s Elvisem.

Sobota pak už byla ve znamení Máriho narozenin.
Mári je jednak frajer, jednak má narozeniny, taky má maso (obligátní vtip, že, myslím že taková Ema B už to nemůže ani slyšet. Nebo se pletu Emo?) a hlavně se píše s měkkým i po r, což je rarita. Proto, a taky protože ho máme rádi, zavřeli jsme se s ním v půl čtvrtý do andersonovic garáže (zdravím andersonovic, dneska nás krásně dovezli do prahy), abychom z ní vylezli o deset hodin později. Vinikající večírek spojený s grilováním, popíjením, v krajních případech i lehkým pokouřením. Mári dostal dvě lahve bojoleaus (uhuhů tohle už teda není správně určitě, ale komu to vadí ať se de hlásit někam jinam) spoustu sýrů, hromadu dalších lahví a skromně se rděl v koutku zatímco ostatní mu připíjeli na zdraví. Jak řiká býv. spol. Líba – úžas.

Neděle byla ve znamení filmu Znamení, ale proč, to vám teda neřeknu, když už ho dávno nikde nedávaj. To ví jen bůh.

„Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají.“
„No tak.“
„Ukončete.“

Z vraku blogu – zápis číslo 50

Kdybych byl co k čemu blogger, začal bych dnes ráno ve čtyři alespoň skromným zápisem.
Včera to byl tedy velmi, nebál bych se říci ani, famózní den. Převčírem jsem naznačil, že si jdu kupovat zimní budnu. Po dlouhém hledání (chodit po praze a zjišťovat co kde nemají či mají příliš mastné je teda v pomaluseblížících předvánočkových tlačenicích trošililinku oser) jsme objevili jednu fajnovou v Tesku, zamluvili s tím, že se pro ni vrátíme.*
Včera ráno jsem vstával časně. Jel jsem pomoci nakládat nástrojovku do auta. Je to strašně speciální druh zábavy, který se provozuje zpravidla časně ráno či hodně pozdě večer. Výjimečně odpoledne. Jde o něco jako tetris (znáte tetris, ne?). Velký množství beden se v malým množství lidí přemísťuje z hloubky sklepa či výšky půdy před auto s co nejmenším nákladovým prostorem. Načež přichází ta úplně nejvychytanější část hry. Všechny ty bedny se musí strategicky naskládat do prostoru, kam se teoreticky nemají šanci vejít. Je to něco jako třeba stěhování, nebo malování…trošičku tenhle druh zábavy, ale je to daleko (široko) lepší a veselejší.
Včera ráno trochu nic moc, jelikož jsme měli obrovský auto a skvělýho nakladače. Za chvilku už to bylo a já se mohl vrátit do práce. Trošičku nám ubyl shon a já se tady jenom tiše rvu s compim, kterej si i po další reinstalaci dělá, co nechci. Takhle paličatej počítač jsem dlouho neviděl.
Po práci jsem šel odnýst CDčka do sfinga křížovky, která (a to vůbec nevim jestli jsem se zmínil) v čísle věnovaném obrům nabídla jednu stránku i kapele obří broskev, v který hraju na hubu. Ty cdsa byly jako výhra. To je fajn, ne?
jo, je to fajn.
no a zde se vracím k hvězdičce *
i přesto, že už jsem měl jednu budnu zamluvenou, nahlédl jsem včera ještě do alpinusu a během dvou minut si vybral jinou ale krásnou co vám budu povídat.
no a to je k hvězdičce všechno.

Po přesunu do nuslí a malým špíčku s pirkem (sledovali jsme záznam koncertu underworld…teda skvělýho koncertu underworld) odsun z5 na I.P. Pavlova, vyzvednout Zuzu a hurá do Lucerna Music baru na koncert Lenny & Secretion společně s Divadlem Continuo. O spojení těchle dvou uměleckých subjektů (tedy lenny a divadlo) jsem se zmiňoval v prázdninových reportech. Společně pracovali na představení Kratochvílení, což je neuvěřitelně krásná věc. Už před začátkem se pohybují herci mezi diváky a připravují si půdu. No a včera, když jsem se blížil k LMB a uviděl jednu z hlavních postav, jak prochází mezi vymazlenýma čtrnáctkama a pod vousy si mumlá: No to už snad opravdu přestává všechno! vybavilo se mi tolik věcí, vzpomínek a pocitů, že mi praskla hlava, a nemít čepici, kusy mozku by se rozlétly všude kolem.
Z včerejšího večera mám pak podobně silný zážitky. Čepici jsem musel i v tom největším vedru nosit pořád. Žongléři, artisti a provazochodci nad hlavami diváků, krásná Celline na hrazdě v bíle zářícím kostýmu a pod ní neuvěřitelně nakopnutá kapela. Opravdu spokojenost, úžas, respect. THNX to ALL.

Na poslední kousek jsem prodával cdčka a potancovával si a povídal si s přáteli, kteří se u mne zastavovali a občas mi přinesli pivo či cigaretu. Vida, včera tam vlastně byl i můj bratr jiří a fakticky spousta tuze zajímavých bytostí, myslim, že jsem tam zahlíd i tu holku z tý trambaje.
Po skončení mé prodavačské epizodky jsem se uchýlil ještě na chvilku k hornímu baru a pak tradá….noční tramvaje do Westu. Táhlo na druhou a we westu už čekala lenny, lenka zvěřinová a její moudrý přítel (možná vlastně manžel), za chvilinku dorazil i sám nejvyšší Š.S. a začalo se jíst, pít, hodovat. Bylo by to překrásný zakončení večera, nebýt toho, že překrásný zakončení večera přišlo ještě asi o hodinu později, když jsme seděli u lenny, kolovalo lehoučké předspaňové brčko a všichni se už tak měkce omílali v chladivých vlnách klidného rozhovoru a pak už spááát. Domů jsme dorazili ve čtyři.
Kdybych byl co k čemu blogger, začal bych dnes ráno ve čtyři alespoň skromným zápisem

Z vraku blogu – zápis číslo 49

skromný nástin událostí minulých:

ok. takže co? je 16.11. 13:51
místo? česká lípa. chlapecký pokoj.
dneska jsem si dopoledne udělal procházku po podzimním městě… nahrával jsem zvuky do minidisku … původně jsem se vydal jenom do místního kulturáku natočit si zvuk ventilace na pánských záchodcích. je to takový hluboký hučení a dunění. Musel jsem dojít pro pani aby mi odemkla, zaplatil jsem tři koruny a zjistil že ventilace prostě nejede.
ale dal jsem si procházku po liduprázdnejch končinách kolem kolejí…
a nahrával jsem zvuky. sychravý štěkání psa a zvon z náměstí zamlženej vzdáleností, která nás dělila.
možná jsem trošku nachlazenej, ale za chvilku vyrážím k tátovi na cihelnu… a pak asi do švejka. byl jsem tam i včera…po výborný zkoušce. přehráli jsme si všechny věci, který bychom měli nahrávat a bylo to myslim hlavně pro nás strašlivě uspokojující.
zatimco píšu, sedí můj bratr jiří na posteli a kouká na televizi, co stojí na stole o který se opírám. tudíž mám z první ruky ty nejúchylnější řeči… před chvilkou běžely reklamy, teď nějakej kluk řekl: já nevim já jsem ještě žida v životě neviděl… a teď zase film o potápěčích… plaveme k přídi a sledujeme kotevní řetěz…no tak takhle… proud mě nahnal k dělu… a najednou na něm sedím…uhů
i převčírem jsem vlastně byl u švejka. přijel jsem z prahy a samosebou tam všichni čekali… je to monotónní… ale to se nedá nic dělat… hlavně jsem přišel s plnou hlavou radiohead… to byl prostě velikej masakr a tak jsem dorAzil jako vánoční stromek rozsvícenej a spokojenej. nojo. tak teda radiohead.
To nejde říct. To nejde ukázat ani nakreslit. Přesto se o to s PiRem pokusíme v reportu, jenž bude na našich stránkách ke stažení zítra, nejpozději pozítří. Máme spoustu krásných fotek a online zápisky. Stay tuned, jak kdosi kdesi říká.

Jo, tady je kousek ještě z víkendu střípek ze včera tak hele jo:
ted mi maminka prozradila ze v realnem case pripalila zeli…prisla sem do pokojicku a zapomnela co chtela rict tak mi sdelila alespon tohle…jo je vlasne uz pondeli po velky party k 55.narozeninam myho tatinka, která byla docela mohutna… no fajn…vsechno nej tatinku

Jinak včera jsem stěhoval s mhjn jeho věci do prahy, měl jsem schůzku se Štěpánem Smetáčkem, panem FF a Ondrou Zátkou ohledně připravovaného melodramatického koncertu k mý povídce naty – viz povídky. A večer překrásnej večírek s milovanými sousedy. Já se vám tak mám. Ale tak. Mějte se také tak.