Sláva.
Tak přeci jen mám obraz na výstavě. A hned venkovní. A v Tý nejlepší společnosti opravdových výtvarníků Unijazzu. Obraz najdete zde, na oficiálních stránkách projektu i fyzicky v okolí Kaštan – Scéna Unijazzu a můžete si ho pořídit i na tričku.
Sláva nazdar výlepu!
v pondělí jsme vyjeli na venkov. Marušcin kmotr letí se svým přítelem do Dubaje a tak nám přenechali na víc jak týden svůj luxusní dům ze skla a dřeva s průčelím do volné krajiny.
když jsme se doštrachali na místo, bylo krásně. Jasný slunce se pomalu sklánělo na vysokým nebi. Vyrazili jsme s Maruškou na procházku, kolem nikde nikdo. Po dlouhý době v klidu a bez roušek. Usadili jsme se na schnoucí mezi, pozorovali to slunce a mraky. A pak nasbírali dřevo a před chatou rozdělali oheň a Maruška do něj házela větve, co jsem jí před tím nalámal.
“vypadáš šťastnej,” poznamenala Máša, když se vyloupla od práce. Měla pravdu. Rozpřáhl jsem paže. Za kopcem zapadalo slunce, ptáci mu zpívali na rozloučenou. Oheň voněl a praskal. Čeká nás týden v takových lázních klidu. Úplně jsem cejtil, jak každej pór mýho těla regeneruje. Sbohem, Stromovko a Letenské sady, našťouchané vystresovanými pražany s pražančaty. Čus roušky. Pičus.
když Máša zvedla telefon a zaslechl jsem, jak do něj překvapeně odpovídá: “nekecej”, stihlo mi všechno dojít netradičně rychle. A skutečně. Kmotr je pozitivní, do Dubaje se nejede, naopak. A tak jsme ještě poseděli u ohně. Jen už jsme moc nepřikládali. Zabalili jsme čerstvě vybalený. A před půlnocí jsme byli doma, jako na koni.
cvičení v nelpění je pěkná a užitečná věc. Dlouho jsem neměl možnost tak báječně potrénovat. Napřed se mi ale regulerně chtělo brečet, zalízt si do nějakýho teplýho těmnýho místa a tam zůstat na věky věkův.
postupně jsem to přes tejden rozdejchal, až zase dneska ráno jsem se vytočil, když jsem chtěl jít koupit snídani.
Čemu sakra pomůže, když v pátek zavřou všechny obchody? Běsnil jsem. Co si na nás ta banda psychopatů, co nás drží jako rukojmí, vymyslí příště? Ach bože!
jak řikám. Cvičení v nelpění.
vidim, jak nám všem chybí prostor a možnost vypadnout na chvilku do přírody. Vypadá to, že jakmile to bude možný, asi zase naložím tu naši malou zrzku a vyjedu s ní do přírody a za kamarádama. Za kopcema kouzlí jaro.
Před rokem jsem 23. 12. 2019 vyrazil koupit Mášině ségře Jindřišce knížku od Shawna Tana. Místo toho jsem se ale u zámečku zasekl na úvodním verši a během asi půl hodinky si nahrál do Garagebandu zárodek týhle písničky.
místo Shawna Tana jsem tehdy Jindřišce koupil Ostrov Sukkwan, což je jedna z nejlepšícch nejpříšernějších knížek na světě. Laskavého Shawna Tana dostala až napřesrok.
doposlouchán. Ona se tedy ta trilogie jmenuje spíš Vzpomínka na zemi. Ale to nic nemění na tom, že je fakt báječná. Komplikovaná a plnotučná sci-fi si mě ale na první poslech nezískala. První knihu jsem poslouchal dobrý tři roky zpátky. A byla na mě moc těžká. Ale nedávno jsem narazil na Kulový blesk od stejnèho autora Liou Cch-Sin. A ten mě dost chytil. A tak jsem to zbod celý.
hodně jsem u toho maloval. Zrovna dneska, s poslední hodinkou, jsem dokončil tadyhle
Dlouho mi tu ležel rozdělanej. A teď najednou rozkvet, úplně koukám.
jsem v rámci natáčení videoklipu Strachem vlezl do ledový vody zatopenýho lomu v Prokopským údolí.
“prostě běž, tam je všude po kolena. A až ti řeknu, otoč se a pozpátku spadni do tý vody…” režíruje mě Tomáš Šťastný.
Nemá pravdu. Dno rychle klesá. Jdu pomalu dál ale každej krok mě vede níž. Vodu mám kolem pasu, boků. Bolestivě a hrubě mne sevře kolem hrudníku a vyrazí mi dech. A to už plavu.
“vrať se trochu zpátky, tak, pojď mi do toho světla”… vláčím se vodou a drkotám, že už to dlouho nedám, ať točí. Za chvilku se přijdou zeptat, jestli bych si do tý vody ještě aspoň nestoup. A pak se znova neponořil. Když mám podruhý hlavu pod vodou, je to úplně surreálnej zážitek…silný světlo ze břehu prosvěcuje vodu, takže koukám, vzpomenu si na kontaktní čočky… ale venku už je stejnak tma, stejně bych oslněnej reflektorem nebyl schopnej poznat, jestli je mám… ale mám.
napotřetí už tam vlízt nedokážu. Už si nezvládnu nandat dlouhý promočený triko, prsty na nohou zrovna přicházej k sobě.
balíme a jedem.
přesně šest let a jeden den od chvíle, kdy jsem s Tomášem Šťastným brzo ráno lezl a nořil se do Máchova jezera.
bylo to super. Čtrnáct dní karantény v hotelovým pokoji mu prej uteklo celkem rychle. Brzo se přesune na místo, kde bude dalších sedm měsíců pracovat. Vůbec si to neumim představit.
Zejtra zkusim zavolat Jeníčkovi.
Marušky jsou od včerejška u babičky Marušky. Kromě dnešníhi běhání s Jirkou a Čendou, se pomalu přelejvám mezi malováním, koukàním na filmy a odpovídáním na maily. Včerejší Liga spravedlnosti mne dost zklamala. Dnešní Mank zase vyloženě potěšil. Mám se hezky, už se ale těším, až se zítra zase vrátí domů.
Bratr Jeníček už je z nemocnice doma a zdárně se léčí. A Jirka v karanténě v hotelu na druhym břehu oceánu.
třítýdenní lockdown asi v pondělí neskončí. Nečekal jsem popravdě, že by to zrušili. A čísla, ať už to znamená cokoli, nejsou příznivá.
přesto se začínají věci hýbat. Deska Kittchen je na spadnutí. Jako obvykle mi na poslední chvíli explodoval klip a nečekaně se mi povedlo zařídit jiný. Ten by se měl točit teď o víkendu. Cejtim ale, že to ještě neni pevný, zatím si to ani moc neumím představit. A tak si zatím nic moc nepředstavuju.
vystavil jsem na Facebook většinu obrazů, které jsem skokově dokončoval během posledních tejdnů. Mám kolem toho zase spousty nejistot a různých protichůdných pnutí. Ale snad už se mi daří je klidnit. Nezabejvat se zbytečnejma pochybnostma. To důležitý se děje, když jsem sám.
A funguje to. Jako zázrak. Většinou stačí chvilku počkat. Zklidnit se.
nádech
výdech
Po tejdnu je víc, než půlka obrazů prodaná. Všechno je v pořádku. Uprostřed mý hlavy rozkvétá chryzantéma.
pořád hodně maluju a hodně chodím s Maruškou na procházky. Udělal jsem hudbu do audioknihy Tahle země není pro starý, ale ještě se k ní bude třeba vrátit.
poslouchám závěrečnej díl trilogie Problém tří těles… po letech mne to chytlo a teď jsem samej sofon.
vzduch je elektrizovanej jarem. Všechno zdá se za rohem.
dobrej den všem
Dneska jsem jako Kittchen dostal nefalšovaný pozvání do Super Star, který jsem s díky odmítl.
předběžný pozvání do diskuze o možnostech umělecký příhraniční spolupráce jsem naopak přijal. to slovo přijal by se vůbec nemuselo psát, že? Stačilo by zakončit větu naopak.
po dlouhým období práce jsem dodělal galerii novejch obrazů, na kterých jsem pracoval poslední tři měsíce. A nečekaně jsem prodal dva obrazy. Oba do dobrých rukou. Hned jsem mohl objednat barvy a plátna, na který jsem teď nějakej čas neměl budget. Jak se řiká. Chehe.
včera jsem oslavil třiačtyřicátý narozeniny a měl díky oběma Maruškám úplně báječnej den.
a teď sedím nad rozdělaným obrazem s postavou v záchranným člunu, začíná to vypadat, že bude brzo hotovej.
zažívám u toho okamžik intenzivní radosti a vděku z toho a za to, kde na světě právě jsem, kde jsem v sobě, jaký blízký bytosti mne obklopujou a potkávaj. Uvědomuju si, že prožívám přenádherný období svýho života.
děkuju za to
i tobě
