Warhorse

posledních pár dní jaem pracoval na zkušebním úkolu na pozici scénáristy počítačových her pro Warhorse, kteří před pár lety totálně zabili hrou Kingdom Come: Deliverance. Na Macu ji nerozběhám a tak jsem koukal na spoustu videí na youtube a je to teda velká paráda. A i když jsem teď vzrušenej zvýšeným zájmem o obrazy, pracovat částečně jako scénárista podobnejch věcí by mne moc bavilo. Práce mne těšila a měl jsem z ní fakt radost. Tak uvidíme.

jinak hodně chodímes malou Maruškou na procházky po okolí. Často na místa, kde Máša sama nebyla, nebo velmi dávno. Jako třeba včera, kdy jsme vylezli na kopec, co na něj koukáme z oken ložnice. A došli k velkolepý katedrální aleji, která se jako vystupující páteř velikánskýho Zvířete jménem Podzim rýsuje na horizontu.

tady jsem namaloval podle toho výhledu z ložnice obraz. Mám z něj velkou radost, nebyl jsem si jistej, jestli tu vizi dokážu přenýst na plátno. Ale podle mě to klaplo.

Vzhledem k tomu, že je pro Mášu vlastně hodně osobní, nejspíš zůstane doma. Ale už mám dva zájemce, pokud bychom se rozhodli jinak.

Medicine Buddha a Milovník Spirál, který jsem namaloval na větší plátna minulej tejden, už jsou prodaný. Mám z toho nečekaně radostnej a šťastnej pocit. Cejtim vděk, že mám takovouhle možnost pracovat… a že ta moje práce někoho oslovuje a láká.
I za to, že můžu bejt s Maruškou klidně hodinu a půl ma prázdným dětským hřišti a pokud chce, mohu ji houpat do aleluja.

jsem doma, a tak se počítám

jsme v pořádku na Jižní Moravě, užíváme si možnosti chodit ven, i toho, že tu jsme společně s Jindřiškou, že můžeme dělat oheň a opékat si buřty.
můj bratr a MAruščin strýc Jiříc se vrátil do Český Lípy z Aljašky.
vítej doma. tipnul bych si, že v létě si všichni uvidíme u pankáče na horách. Těším se.
Všem hezký dny

mALUJU

a píšu
a s MAruškou chodíme na podvečerní procházky. PRavidelně vychytáme slunce klonící se k obzoru, včera jsme pozorovali orouškované skejťáky u Stalina, dneska mávali na vlaky.
Jsou to dny velký blízkosti a pospolitosti.

Z povzdálí sleduju, jak se mají třeba MArasovi a pochopitelně mě láká, mít možnost většího pohybu v přírodě… a tak se možná na pár dní přesuneme na Jižní Moravu.
Budu pokračovat v malování a psaní.

Do toho se objevujou další zakázky… obraz pro drážďanskej Jazzklub Tonne i pro zájemce z řad blízkých i vzdálenějších přátel. Občas přemýšlím tak, že kdybych dokázal prodat deset obrazů za cenu tohohle jednoho, mohli bychom vyjít. Někdy to dokonce dává smysl. To, když se objeví další nečekanej kupec.
Dneska třeba jsem jeden obraz vezl předat.
Kdybych prodal za stejnou cenu dvacet takovejch, tak bychom vyšli.
Himl, sám se nemůžu rozhodnout, jestli je to nesmysl, nebo jak.

Do toho ale i klasické nabídky na textace. Což je místama zábavný a místama alespoň známý. Zatím se tedy držíme nad vodou a nějaký ten měsíc ještě udržíme. Což je dobré.

O víkendu jsem měl možnost, porozhlédnout se během nočního dejchání po svým nitru. A kromě mnoha různejch nedůvěr a obav a klasickýho větvoví neuróz, jsem uvnitř svý hlavy taky objevil jasně zářící jarní slunce, klidný a stabilní, jak jen jarní slunce může bejt.
A to bylo moc hezký setkání.

A teď zase zpátky do práce.
Psí krmení
A psaní…

dneska je taky superúplněk, napadá mě ještě v půl druhý ráno. dneska jsem napsal skoro tři stránky (i když velký kusy jsou velkým písmem) a končím až teď, kdy věty přestávaj držet po kupě…
dobrou

Podzimní pes

Podzimní pes je písnička z konce minulýho století. Hráli jsme ji jako pseudopunkovou vypalovačku s Obří broskví, kdysi mě za její text na hodině pochválil Jiří Šlupka Svěrák. A upozornil mě, že možná neni tak bezstarostnej, jak jsem si sám myslel.
po pár letech mi vlastně došlo, že má pravdu. A že to je vlastně i písnička o dětech rozvedenejch rodičů. A po touze po ideálním dětství.

znovu jsem tu písničku oprášil, když jsem houpával Marušku v manduce zhruba před rokem a půl. Udělal jsem demáč, kterej na ni dlouho působil jako zklidňující a rozveselující song. A pak jsme ji nahráli se Zvířetem.

Jana Stárková, její pes Lada a jejich přátelé pro nás natočili tenhle krásnej klip. Jeden z těch nejhezčích, co pro nás kdy kdo udělal. Tady je.

Děkuju

s láskou ho posílám přímo k vám

Koláče

Bez práce nejsou

O práci ovšem nouzi nemám. Dostal jsem nabídku a tak skládám hudbu pro webový vtipný seriál, aktualizuju si životopis a maluju na plátna. Pár použitých i prázdných mi poslala Jindřiška, pár běloskvoucích dneska přišlo jako dárek od kamaráda Honzy. Dostávám spoustu různých tipů a odkazů, stejně jako hned několik nabídek bezúročný půjčky v případě potřeby.

jsem dojatej. Děkuju vám moc. To je fakt hezký a trochu nečekaný. A hodně nadějný.
i tak jsem se včera i dnes vzbudil se solidním splínem z vlastní neschopnosti a budižkničemovitosti… což je naštěstí věc, se kterou už docela umím pracovat. A tak se to většinou během dne hezky zvedne.

učíme se v novejch rytmech. Odpočívat, pracovat, bejt. Jsem velmi šťastnej za ty dvě Marušky, se kterýma se všechny tyhle věci učim moc ràd.

taky jsem byl v televizi. V internetový televizi, ale zase tam byl živej Pavel Anděl, se kterym jsem se viděl naposled (a poprvý) tadyhlenc v roce 2007, což je dobrých 13 let.

tentokrát jsem do studia na Výstavišti dorazil pěšky s pedalboardem v ruce a rouškou přes pusu a nos. Bylo to celý vzrušující, trochu improvizovaný a pod tlakem a bylo moc hezký, bejt toho součástí. I když nebylo snadný v takovým šrumci najít potřebnej klid… a v druhým slotu jsem potřeboval kašlat a pak mi začala padat rouška… nebylo to zadarmo. Ale jsem moc rád, že jsem tam byl.

není nutno

aneb vstříc novým příležitostem
před chviličkou, zrovna když jsem se Svěrákem a Uhlířem zpíval, že Není nutno, na nějaký charitativní video, mi zavolal můj šéf a s omluvou mi řekl, že si mne v rámci úsporných opatření, které přicházejí se současnou situací, nebudou moci nadále dovolit.
Bylo znát, že ho to mrzí… a zároveň mi nabídl v rámci možností laskavý podmínky. A tak jsem mu poděkoval, dozpíval Není nutno, který pro mne mělo najednou dost specifickej šmak. A rovnou natočil videopozvánku na zítřejší online koncert, kterej půjdu hrát na Výstaviště, aby ho pak vysílali na stránce Koncert pro 10 milionů.
Jinak nevim. Je to ten vzácnej okamžik, kdy se věci zastaví.
A já nevím.
Kam a jak se pohnou dál

Saraswati

Když už jsem zmiňoval tetování, který mi minulou středu dělala Nayana, rád bych ukázal rozpracovanou práci.

je to v současný době největší tetování, který mám, zatím se moc hezky hojí a pokud všechno půjde dobře, měli bychom ho 1. 4. dodělávat. Já už bych byl klidně spokojenej, ale zároveň jsem zvědavej, jak to chce Nayana rozvíst. Trošku to teď tahá. Docela mi jde se nedrbat.

Sarasvatí je védská říční a mateřská bohyně, v hinduismu je bohyní učenosti, umění a řeči, tvůrkyní sanskrtu a písma, známou také jako Váč „Řeč“, Vágéšvarí „Paní řeči“, Šárada nebo Gájatrí, a manželkou Brahmy. Je zobrazována jako krásná žena v bílém, sedící v lotosu s knihou, šňůrou korálků a vínou – nástrojem podobným loutně. Je doprovázena labutípapouškem či pávem.

10 dobrých stránek karantény

tolik času společně doma jsme nestrávili dlouho. Ustavuje se jinej rytmus, trochu jiný pravidla. Jsme víc v klidu, řekl bych. Včera jsme vyjeli do přírody na Vyhlídku Máj. Ale ukázalo se, že to nebyl až tak originální nápad. Vesnička i s odstavným parkovištěm byla plná zaparkovaných aut, jen jsme opatrně prokličkovali a jeli dál, na mez. Obešli kolečko, zahráli si na babu s nadšením vřeštící Maruškou… a jeli zase domů.

Tedy napřed do Hellu, vyzvednout dezinfekci, kterou Míla nechává míchat. obavy o zdraví naší rodiny a blízkých jsou celou tu dobu samozřejmě součástí našeho života. Oba jsme opatrní, Máša to ze svý podstaty bere trochu vážněji, než já.
Teď zrovna žehlí a skládá látku a vyrábí roušky.
Maruška spí.
Já odbíhám od psaní knížky k různejm dalším činnostem.
Třeba k kompilaci a domyšlení 10 nakažlivých vtipů o Koronaviru na naši firemní sociální síť. Taky si trochu kreslím a trochu čtu. Všemocnou hadí sílu. Poslední dny se mi to docela osvědčilo.
Vždycky se trochu ošplíchnu něčim jiným. A pak si mě zase přitáhne Matka Propast a Vřeteno. Kus po kuse postupuju dál, stránku po stránce. S přibejvající masou textu se objevujou problémy. Prázdný místa, kde co chybí, kde co přebejvá. Ale tim se teď netrápim.
Tim si teď dělám radost.

Je úžasný vidět, kolik pozitivní energie a nápadů provází současnou krizi. Kolik lidí nezištně nabízí pomoc, kolik lidí se rozhodne zachovat laskavě ke svejm blízkejm, nebo dokonce k úplně cizím lidem.
Na druhé straně stojí současní vládní představitelé, kteří jako by vůbec nevěděli, co mají dělat. Všechny ty chvástavé a slavně nesplněné sliby, nadnesená sebechvála v kontrastu s postupně odkrývanými selháními. Rozumím tomu, že současná situace by dala pokouřit kdekomu. A já bych na jejich místě být nechtěl.
Ale tahle parta je spíš jako z nějaký francouzský komedie. Který jednak nemám rád. A jednak to vůbec neni legrační.
Konec politickokritického okýnka.
Zpátky k psaní.