na Andělu to kolem čtvrt na osm ráno voní deštěm a čerstvým sladkým pečivem. Vracím se z endo, sestřička měla dobrou náladu, jakoby vůbec nevadilo, že jsem přišel nasucho, bez odběrů krve. Upozornění na mne píplo včera, upomínku na odběry jsem si zapomněl zadat, nebo přehlídcv tom prvním zářijovym tejdnu. Pan doktor mne prohlídl na sonu. Zbytky mé štítné žlázy vypadají, za chvilku to bude tři roky od léčby radiojodem, v pohodě. Zbyla mi tam zhruba patnáctina původního objemu tělesa.
po dlouhý době, po spoustě horkejch dní, teď po ránu prší. je to jako požehnání.
deštníkoví lidé pochopitelně okamžitě využili možnosti a vytáhli deštníky.
ale na Andělu to dnes ráno voněll tak sladce, že jsem s tím, pro teď, smířený.
naše tramvaj zastavila v úzkém průjezdu z Malostranského náměstí směrem k Malostranské. Kvůli závadě jiného vozu budeme asi deset minut stát. Většina osazenstva nacpaného vozu vystoupila. Pobíhají po úzkých chodníčcích kolem sem a tam. Deštníkoví lidé mezi nimi dělají paseku. Já tu mám naopak prostor jako v nějakém velikém průchozím obýváku