Z vraku blogu – zápis číslo 7

Takže. Venku je krásně, prší a vzduch se ochlazuje a já sedím v kanceláři, poslouchám Coldplay a řežu letáčky na naši hyper akci – Vyprodejme Rock Café s Obří Broskví. Mám tyhle mechanický práce rád. Kdyby na to přišlo, možná bych se mohl stát řezačem plakátů. Měl bych několik různých řezáků, podle barev. Ale používal bych ten jeden svůj oblíbenej a až bych ho ztupil a olámal, hořce bych zaplakal a pak bych po obchodech sháněl ten samej. Ale neúspěšně. A tak bych se z toho už nevzpamatoval a záhy bych zármutkem skonal a nechal bych se pohřbít i s tim řezákem.

Včera jsme vyrazili na koupaliště. Do divoký šárky. Je to tam moc hezký a studená voda, jenom, když jsme dorazili na místo, zašlo slunce a vyšlo ve chvíli, kdy jsme se zvedli k odchodu. Bylo to spíš legrační než jaký jiný. Jinak jsme nedělali vůbec nic. Jo akorát jsme si hledali práci. A já si vařil česnečku. Jelikož jsme s mým bratrancem Honzou trošku kalili ve středu tuším a to bylo teda velkolepý a slavný tažení. Co vám budu vyprávět.

Jo a zejtra jedem vlakem za babičkou do Tábora, u který jsem nebyl asi takových deset, dvanáct let. A v neděli hrajem pozdě večer po Stounech ve šlechtovce. Kdo chcete, přijďte.
Já jdu zas řezat.