Z vraku blogu – zápis číslo 18

Čtyři dny uběhly jako voda, je tu den D.
Právě si natahuju struny, před chvilkou jsem se rozezpívával…

Tak a teď je 13:29, struny jsou natažený, sledoval jsem při tom napjatě animatrix, už asi počtvrtý, je to skvělá věc.

Dokočím historku zevčera… je to další o mým dědovi. Škoda že sem babička nechodí častějc.
Máma totiž po chvilce telefonování zjistila, že děda, s kamennou tváří (s tou samou, s jakou čelil medvědovi, když pracoval u kanadský jízdní) babičce namluvil, že její dcera (pořád je řeč o mý mámě), se rozhodla uspořádat pro děti na čarodějnice představení, při kterým natáhne lano z vršku Holého vršku (takovej zarostlej kopec v Český Lípě) až k mýmu strejdovi na zahradu, a po něm se bude spouštět v kostýmu čarodějnice nad ohněm.
Nejenom, že takhle babičku vystresoval, ale zcela vážně jí řekl, ať mý mámě zavolá a zaptá se jí sama a pak si šel vařit kafe.
No tak takovýho já měl dědu.