dneska jsem výjimečně nebyl na mým neoblíbeným čtvrtečním meetingu za otloukánka já… ale naopak můj obvyklý otloukatel, velký vzdychač, pan spáleniště, smutný kmotříček, pan Jablko.
ukázalo se, že podklady, které připravil on a jeho slovenský protějšek připravili, nejsou kompletní. a že by to mohl bejt docela průšvih, kdyby takhle zůstaly, jakože měly.
no a pak jeden z kolegů poukázal, že za to může ten druhej.
a ten se začal bránit, že od toho prvního nedostal podklady.
a ten první, že je přeci posílal, že se o tom bavili.
a ten druhej, že to nevěděl, že to je onoé, že to je tedy nekompletní…
a tečn první, že ať si teda napřed přečte, co má, ať to pochopí a pak ať pokládá otázky, že mu na ně odpoví…
až je musela slovenská šéfová, která to sledovala z Bratislavy přes obrazovku, musela krotit. K její cti slouží, že to okamžitě zaregistrovala a začala řešit. Bylo vidět, jak překlikla z lehký naštvanosti k ustaranýmu zájmu… takovýhle instinkty, takovýhle instinkty…