„tykrávo“
kleje pán, co nám přišel vyměnit desku kuchyňský linky. Je třeba říct, že kleje až posledních půl hodiny. A je tu už nějaký čtyři. a půl. už si asi myslel, že bude končit.
„Teď jsem to tam dával tyvole a drželo to, proč to kurva nejde přitáhnout? Sračka, protože je to vypnutý, tyvole.“ ozývá se z naší zenový kuchyně.
Květ života zoufale poulí kružnice na Dalajlamu, co sedí v pět ráno v hluboký meditaci v nějakým hotelu a zároveň se dovedně tváří, že tam vůbec neni
Zůstal jsem dneska doma. Holky jsou na Moravě na návštěvě u babičky, dnes večer se vrací. Počkal jsem tu na pána, co má vyměnit desku.
Trochu jsem si představoval, že se ponořim do psaní, nebo po obědě zmizím za Aid Kidem, popracovat na dalších zvířecích kostrách…
„Proč? Proč to má pět závitů? Uiii Tyvole. Mě z toho praskne. Ne! Ne!“
ale zatím jsem jen vynesl odpad, vyzvedl si od Martiny batoh, který jsem včera zapomněl v jejím autě… a shlídnul dva díly druhý série Punishera.
Pán se očividně dostal do bottleneckový situace.
Jinak koukám po kočkách, zavírám dveře, snažim se tvářit, že si tu sepisuju něco do práce. Kočka Placka sedí v pozoru vedle mě. Nevim, kdo vlastně hlídá koho.
Včera, krátce před tím, než tři Marie vyrážely do Znojma, jsem z Hlaváku vyjel na Kolín. Fotil jsem tam s fotografkou Kristýnou, která fotí v noci při světle měsíce. Měl bych společně s ní a kamarádkou Martinou pracovat na textech, který budou fotky doprovázet.
Teď jsme poprvé vyrazili do terénu. A bylo to moc hezký.
Krátce po setmění jsme začali na vrchu Vysoká nad Kolínem, na kterým jsem nikdy nebyl, ale zároveň jako by byl. Koukal jsem z toho mírnýho svahu do rovný krajiny dole. Tohle je místo z knížky Zvíře jménem Podzim, kde malej kluk sleduje s tátou jak se majestátní zvíře převaluje v mracích…
A na paseku s poraženým stromem, s jeho kmenem, osaměle trčícím mezi bílejma kusama oloupaný kůry.
Dlouho jsem nebyl takhle potmě v přírodě.
Tenhle večer byla krajina klidná a přirozeně majestátní.
Stál jsem na tom svahu a koukal na blikající světýlka.
I při vší tý naší velikosti a roztahovačnosti, tak ztracený v temnotě noci.
„Sračka zkurvená, tyvole.“ Lomcuje pán v kuchyni s něčím, co nejde vyndat, když je třeba. A vypadává když není. Podle všeho. Dovnitř mu nakukovat nechci.
asi přišel čas… na třetího Punishera. To by tak mohlo sedět…
„Tyvole, no tak to nejde?“
Komentáře nejsou povoleny.