s radostí poslouchávám podcast Novej a starej, kde Tomáš Baldýnský a Petr Cívka hovoří o filmech. často se u toho směju nahlas, což se mi často nestává. u podcastů.
tady se netrpělivě třesu na každej další díl a je to jedna z chvil, kdy si rychle letící čas pochvaluju.
a utíká to neuvěřitelně. mám teď navíc hodně práce a tak je to čas ostrej a naplněnej. v pondělí jsem dodělával hromadu obrázků pro animace Uran legends, v úterý odjela Maruška na školu v přírodě a já strávil část dne s nástroji na Pomezí, kde načínám hudbu pro představení Karavana. Pak na skok do Bohempia vybrat nový boty a zkusit dohodnout případnou spolupráci na nový desce. ve středu jsme s Julou zajeli do Sona, kde bych měl realizovat nástěnnou malbu, ve čtvrtek projížděčka na Pomezí, stěhování malýho ale extra těžkýho lisu s Kubou Chabou za Karlína do Atelieru, úklid, hodně povídání a pak se to celé přelilo do moc hezkýho minikoncertu, kterýho se tentokrát mohla účastnit i Máša, což bylo novum, dlouho se zase povídalo a bylo to sváteční a povzbuzující. dneska byl od rána frmol, dopoledne jsem se vyřehtával u Novej a starej a maloval volný věci a astronauty a počítal a organizoval, hlavu mám pořád plnou desky, plánování, nezapomenout žádnej z bodů předlouhýho procesu, nevypadnout z rytmu, neklesat na duchu.
Pak se v jednu chvílí do toho maličkýho prostoru nahrnulo 14 zahraničních studentů vysoké školy s kantorem a já se na chvilku stal hostujícím lektorem, hovořil v cizím jazyce o tom, co a proč zrovna dělám, jak mám plnou hlavu a obrázky a bloky a telefon desky, jak k ní maluju obrazy a dopisuju texty, jak se nám dneska Maruška vrátí ze školy v přírodě a tak dále a tak dále, do toho přišel ještě Ondra Mataj na chvilku, bylo nás tam rozhodně nejvíc zatim, co nás kdy v atelieru bylo.
S Ondrou jsme pak, po odchodu celé skupiny, probrali klip, kterej bychom k písničce Metronom mohli zvládnout ve vlastní režii. A pak přišel manželský pár pro jednoho z velkých Astronautů. Toho k písničce Zprávy, která zrovna v té aktuální pracovní verzi nevyznívá úplně lichotivě… a tak jsem během srdečnýho rozhovoru nakonec pustil Metronom. a pak jsme se s těmi zajímavými lidmi, který zvu rovnou znova, abychom si stihli doříct načatý věci, rozloučil. a za chvilku mazal domů vystřídat Mášu. a za chvilku pak s Julinkou čekat na autobus a mávat a mávat tý velký holce, která vystoupila v červený kšiltovce s tím nezaměnitelným úsměvem, napřed trochu nesmělým a jemným a pak rozsvíceným, šťastným. A pak jsme šli všichni tři domů, u Michala ve večerce jsme koupili zmrzlinu podle dívčího výběru… a pak byli doma a přišla Máša, moje holka, žena a maminka těch dvou holčiček…
Chtěl jsem ještě vyrazit nechat dosednout všechen ten zvířenej prach do atelieru. ale nakonec jsem s holkama zalezl do postele, během chvilky spaly všechny tři jako dudečky. a já opatrně vylezl do obýváku, vzal si domácí overal a nešel nikam.
sedím na gauči, vedle pospává Placka. dokoukávám poslední díl poslední série Black Mirror, už je to třetí večer, co na tenhle díl koukám a jsem sotva v půlce. A ani teď jsem tomu zatím moc nedal. Ještě napíšu post, v jakým že tornádu se to teďka všechno odehrává. že je teď ten moment klidu a zastavení, ale zároveň všechno se točí dál.
to je ten post.
ještě odepíšu Báře na zprávu, co dlužim už tejden. a pak si namažu chleba a půjdu dokoukat ten díl. a spát.
malej Jakub v mý hlavě se ptá svýho táty, kterej jsem taky já:
„Kdo bude hlídat svět, když budeš spát?“
„Já.“
Ozve se jiný hlas, hluboký a laskavý.
Nezbývá, než důvěřovat.