Z vraku blogu – zápis číslo 54

Paní B. jede. Dneska se jí chudákovi přihodilo tohle.

Naše část školy (teda nový počítačový učebny) se z důvodu častých krádeží pečlivě zamykají. Brzo ráno musí paní B. přijít a učebny odemknout, udělat si kafe a být…
No.
Jelikož máme v rámci počítačových učeben i jednu malou místnost, kde se dá spát (kvůli tomu, že tu kolegové občas přespávají, já zatím nikoli a až ano, tak z toho podám obsáhlou online reportáž, na jejímž konci bude nějaký záhadný zmizení třeba) spal tady dnes večer jeden z mých kolegů. Toho jsem dnes ráno potkal mračícího se v Albertu jak divoce kráčí pro snídani. Z paní B. nahoře po statečném prohlášení: Asi jsem naštvala pana kolegu… vypadla smutná histore o tom, jak ho kvůli nějakým klíčům, které po ní někdo chtěl, musela probudit. Hm, kolega asi dělal dlouho do noci a tak spal chvilku, takže byl asi trošku napruzenej, že ho někdo vzbudil
Zkrátka pan Bartáková mi líčila jak se na ni utrhl a nespravedlivě ji obvinil z horlivosti, a celou lamentaci (nářek) zakončila tim, že kdyby chodila pozdě (naráží tím snad na někoho?) byla by hvězda (určitě naráží).
Samosebou se cítí dotčená a určitě zaslzela. Teď se asi zklamaná že jsem jí, kromě svého oblíbeného triku (Nic si z toho nedělejte paní B. tohle přece není žadnej skutečnej problém) kterej zatim nikdy nepomohl, nijak výrazněji nepomohl.
Teď zakašlala.
Pohybuje se celou tu půlhodinu co píšu potichu za mými zády, cítí se smutná a uražená. Chudák paní B.

Včera večer jsem uložil Zuzi (po ranním vstávání a zas před ranním vstáváním – už je asi v Českých Budějovicích) a šel navštívit přítele Kašpárka.
Umotalo se něco malého, uvařil se čaj, podívalo se na Trio Beleville a šlo se spát. Teda já šel domů.

Zuza ráno vstala ohřála si čaj, dala mi pusu na čelo a vyrazila do školy… teda obdiv pro ni.

Teď se mne kuba sedláček po icq zeptal, jak se má můj táta.
Zcela popravdě jsem mu odpověděl to, že:

střídavě, prej teď v sobotu zase boural ale vic se dozvim asi až v neděli, je částečně pořád bezdomovec ale zatim má vlastně furt kde bydlet, i když těch věcí, co jsou jeho, povážlivě ubývá.

Tyjo, je to hustý… svět má teda různý způsoby použití, různý druhy zážitků.
Hm, jdu mu zavolat.