prázdniny

pořád, i jednadvacet let po tom, co jsem dokončil školní docházku, vnímám prázdniny. sice hlavně podle toho, že se na Letné dá občas zaparkovat i po šesté odpolední. ale stejně je vnímám a cejtim, i když se mě už a zatím příliš netýkají.
My tentokrát začali s prázdninami dřív.
Rozhodli jsme se, že budeme cestovat a navštěvovat kamarády, který jsme dlouho neviděli a dlouho návštěvu slibovali. a už jsme toho stihli docela dost a přitom skoro neubylo.
z těch nedávných cest jsme byli pár dnů u Amelie v Modříní, kde jsme se mohli naposled rozloučit s tím krásným místem, co od začátku července patří už někomu jinýmu, kdo si tam bude bydlet po svým. budiž mu přáno. Za Amelií se teď těšíme na nový, přechodný místo, který alespoň podle fotografií, vypadá rovněž nádherně.
navšřívili jsme i Markétu v Mariánských Lázních, chodili s Maruškou na dlouhý procházky a hřiště a vyrazili se vykoupat ma Mítský rybník, kde jsme se všichni tři solidně spálili a taky moc pěkně pokoupali.
A včera večer jsme se vrátili z návštěvy naší milé kamarádky Kateřiny, která žije se svým mužem Lukášem a dvěma dětmi v parádním domě s výhledem na Žamberk. Spali jsme v teepee, skákali jsme na trampolíně, procházeli se po zámeckém parku, debužírovali v cukrárně a koupali se v jezírku s lekníny.
zítra odjíždí Marušky s další spřátelenou Marií a jejími dvěma dětmi na Jižní Moravu. A my je pak vystřídáme v terénu, když ve čtvrtek vyjedeme na šňůru Kutná Hora, Veselí na Moravě a Kudlov, abychm se v neděli vrátili přímo na schůzku s Tomášem Neuwerthem do Bio Oka.
Na konci června pak Polička a než se nadějeme, bude srpen.

dneska si užíváme relativního klidu domova
odpoledne nás čeká výlet na Vyžlovku pro zapomenutý počítač, který za pár hodin pocestuje přes celou republiku… pak taky nějaká koupačka, zdá se. a pak se uvidí.
od rána jsem nějaký unavený a neprobuzený, trochu se těším, že si tu za pár dní, co budou holky v Lubnici, trochu odpočinu. už teď je mi ale jasný, že těch úkolů, co jsem si na sebe připravil, nebo co na mne popadaly, je zase docela plno, tak jsem zvědavej, jestli to s tím odpočinkem nějak klapne. záleží, koneckonců, dost i na mně

jsou pravý, nefalšovaný prázdniny
venku se sbírá horkej den
dneska v noci neklesla teplota v Klementinu pod 20 stupňů celsia

Na svatbě

Taky je to zítra týden od svatby Jirky Vaňka, řečeného Fiksu pojka, nebo různě jinak. Je obdivuhodné, kolik jsme toho za ta léta, co se známe, společně, či každý zvlášť, na našich cestách životem.

a došli jsme až na tuhle svatbu. A byla to moc dobrá svatba a podle toho, co jsem stačil poznat, je Lucie super holka. A Jirka je parádním Jirkou. Moc hezky se nám tam s Aid Kidem hrálo, strávili jsme tam krásný den a potkali se s dlouho neviděnými přáteli. Dokonce jsem se, velmi letmo, vykoupal ve Vltavě.
večer jsem vyprovodil unavené Marušky domů a pak se podruhé ten den i v životě svezl na elektrické koloběžce Lime a bylo to nádherné. Když jsem se vracel a letěl jsem noční Stromovkou, bylo to opojně báječný.
zpátky jsme se vraceli procházkou s Aid Kidem a Myshkou a jejím Kubou. A bylo to taky parádní. Po dlouhý době dlouhatánskej večírek.

svatebčanům štěstí, zdraví a lásku

V Knihovně Václava Havla

V pondělí jsem hrál v Knihovně Václava Havla a dneska už je to na youtube. Taková je taky dnešní supermoderní doba.

Malýho zvířete bez projekcí a úplně solo jsem se popravdě trošku obával. Ale víc jsem se těšil. A zarungovalo to moc hezky.
koncerty, koncerty, koncerty. Pomalu to zase začíná.

Máme se moc hezky.

*dokončil jsem velikánskej obraz pro Steffena do Drážďan. Asi 100 na 180 nebo tak něco. Vyplácal jsem na něj svý první modrý a červený inkousty. A dokonce další dokoupená modrà padla. Těší mě to. Velmi.

dneska

dneska jsem si kupříkladu v Soukenické pořídil akrylové barvy ve velikých tubách. Inkousty v mejch oblíbenejch barvách jsou už vybraný a slečna mi vysvětlila, jak barvy promíchám s roztokem… tak jsem zvědavej.
Na velký zvíře do Drážďan mi padly skoro všechny červený inkousty, jeden a půl lahvičky různejch modří, sakra, velký plátno toho spolyká spoustu. MYslím, že už jsem s ním skoro hotovej. Ale líbí se mi ho mít venku, opřený o skříň, který se říká Ludvík. A když mě něco napadne, do příštího víkendu, kdy by se měl v Praze ukázat Steffen, můžu to ještě dodělat.
Do toho jsem začal s předělaným kouskem Muž a jeho stín, kterej na mě ráno vyskočil, že jsem ho sdílel na Facebooku. Maloval jsem ho během velký návštěvy, kdy se u nás sešla Mášina maminka Marie a táta Jindřich a Mášina ségra Jindřiška s vyvrknutým kotníkem. Byla to dobrá návštěva a moc milý setkání.
Stejně, jako byl prima sraz s Radkou Zahradníkovou, která mne pozvala kromě jiného na výstavu do Gasku a která ji připravovala a pomáhala nám s Terkou Gsöllhoferovou házet na pile latě do velkýho tranzitu, když jsme před 21. září stavěli na nádvoří zvíře.
A super bylo i krátký setkání s Bárou Evil Hand.

Dneska to byl den dobrých setkání

Dny

Jsou najednou úplně nejrůznější, přes to, že se v nich objevují pevné rytmy. Třeba chození do školky s tou naší maličkatou Maruškou. Cestou zpátky se většinou projdu, stavím se ve výtvarných potřebách v Soukenické a dokoupím chybějící barvy. A po třetí hodině většinou vyzvednout Maru a procházkou domů. Včera jsme se prošli přes Staroměstské náměstí, kde se zrovna připravovala demonstrace 1000000 chvilek pro demokracii a dobrovolníci dělali na dlažbu křížky, na kterých budou noci protestující stát v dvoumetrových rozestupech. A pak jsme to vzali přes Soukenickou. Došla mi červená a na velkej obraz pro drážďanskej klub Die Tonne, kterej jsem konečně začal dělat včera, jí padne hodně. To plátno je obrovský a testuje meze mý sebedůvěry celkem znamenitě. Někdy je to brnkačka, jindy jako když zahučim do džuzny nesebedůvěry a bezradnosti. Takovejch propadů je ale málo a jsem na ně celkem zvyklej. Netlačím na sebe, čekám až přejdou a dělám něco hezkého.

jinak jsou ale dny nepodobné těm ostatním. Pět dní jsme opět nahrávali v Domašově u Jeseníku. Jde to, myslím, moc dobře. Většinu hlavního masa písniček máme po kupě. Teď máme rok, pardon, necelejch jedenáct měsíců, na to, album potunit a dodestilovat.
cestou zpátky jsem odvezl do Pardubic dva obrazy. Poseděli jsme u laskavých manželů Dostálových. A pak zase do Prahy. A v pondělí, tedy převčírem, jsme natáčeli rozhovor pro pořad o předávání Andělů. Sešli jsme se všichni v černejch volnejch hadrech od Wolfgangu a zůstali pak v Bistru 8 sedět společně několik hodin, jak se nám od sebe nechtělo.
k tom setkání se vrátím ještě v budoucnu.

dneska si jede režisér Dan Svátek vyzvednout ke kamarádce Míše obraz, krerý jsem namaloval a co od své kamarádky Márii dostala k narozkám. Chtěli by ho použít do filmu. Přijde mi to super i jako fantazie zároveň. Mám radost a čekàm, jak to dopadne.

jsou to krásný a plný a barevný dny

jsem šťastnej a uvědomuju si to

přeju krásný, plný a barevný dny i vám

Máme se dobře, děkujeme

Hodně maluju, chodívám s Maruškou do školky, trochu běhám. Jsou to, pro mne, dlužno říct, přehledné a klidné dny. Mám dojem, že mám dobrej prostor a chuť do práce.
dodělal jsem povídku pro Paseku, o který teda doufám, že je povídka.
Zkusil jsem ještě text pro Lenku.
píšu Vřeteno, co to jde. A maluju, maluju, maluju.

Dokončil jsem jeden z obrazů pro spřátelenej manželskej pár z Pardubic. Na přání jedna z variant Bříz. A pustil jsem se do o dost temnější a trochu netypický Liščí holky, která mi proklouzla i do knížky i do písniček.
těšej mě další, rychle prodaný obrazy. O některý mám i víc zájemců, což je nečekaný a často si nevim rady. Ale mámz toho velkou radost a jsem za to vděčnej. Vypadá to, že máme na další měsíc.

U rybníka, pod modříny

Na pár dní jsme navštívily Marasovy v domečku u rybníka. Maruška se rozkoukávala v dětským kolektivu, my si povídali, podnikali krátký procházky, pálili ohně a jedli.
bylo nám tam, s dlouho neviděnými přáteli, moc hezky.

A bejt takhle mimo město bylo krásný, napůl si umím představit takhle žít. Blízko přirozenejm přírodním rytmům. Na dva kroky do zeleně. Večer kolem ohně.
napůl si nedokážu domyslet všechnu tu práci při shánění a obstarávání skutečnýho stavení… A to ani nemluvím o penězích a hypotékách.

V neděli jsme společně navštívili Amelii v modřínovým domě. Sezóna tohohle krásnýho sídla se chýlí ke konci. Ale atmosféra v malé rodině, která jej obývá, byla i tak moc hezká a vřelá. Maruška strávila další krásnej čas s dětmi, my povídali, seděli u ohně, jedli…

Pořád hodně maluju. A posílám obrazy do světa. Pokaždý, když poleví zájem a dlouho si nikdo nic nekoupí, tahá mě za fusekli panika. Tak chodím hodně bos. A daří se mi udržet si jasnou mysl. A radost ze všeho štěstí, kterým jsem obklopenej.