Z vraku blogu – zápis číslo 10

Ti všímavější jistě v záplavě ostatních nesmyslů postřehli, že hledám práci.
Svůj vtipný životopis jsem dokonce umistil na jobs.cz, kde se mi ozvala pani, že určitě by pro mne měla práci na internetu, jako vedlejší příjem a kolem 15 čistýho. Je jasný že mi to přišlo podezřelý, zvlášť, když schůzka probíhala v recepci hotelu Corinthia towers, teda v bývalým Fóru. Ale říkám si, běž, peníze potřebuješ, proč to nezkusit, žejo.
A tak jsem se dneska vyfik, vzal jsem si svoje nenáviděný bílý kraťasy, veselou polokošili a chystal se jak vyrazím, oslním a získám.
Inventura přišla přesně hodinu a půl před mým plánovaným odchodem na pracovní sraz. A vydržela až téměř doteď (15:27), z čehož vyplývá, že když jsem měl sraz v Corinthia v jednu, musel jsem setrvat na Karláku do poslední chvilky a potom běžet, seč mi síly stačily. Doběhl jsem včas. Vlastně ještě s předstihem.
Moje veselá polokošile je veselá tím, že je trošku nakřivo ušitá, takže každých pět minut si ji musím popotáhnout, aby byla alespoň trochu rovnější. A mé kraťásky jsou vtipné spíš tím, že jsem si včera vzal hodně těsný a nenošený džíny, který mi kompletně rozedřely levý tříslo a to je teda pěkně bolestivý a nepříjemný, tudíž jsem to vyřešil bílejma krátkejma volnejma kalhotama a v půli dne, když už jsem fakt nemoh skoro chodit, jsem se rozhodl, že už to dál nejde a odstranil trenýrky, takže jsem se na sraz do recepce luxusního hotelu přiřítil v nakřivo zapnutý košilce a bílejch kraťasech, který mi neustále sklouzávaly k bokům a pod kterýma jsem nic neměl. Taková je výchozí situace.
Hledanou paní jsem samozřejmě hned nenašel, ale tipnul jsem si mezi sedícími hosty, chvilku počkal …a nakonec se mé podezření potvrdilo. Podala mi ruku, a začala obchodně jednat.
Firma o kterou jde, mi nabízí možnost koupit jejich jedinečné kosmetické a jiné zboží se sedmdesáti procentní slevou a prodávat ho či nabízet…přibližně v této fázi jsem přestal poslouchat, v hlavě si zformuloval větu a pak se slušně omluvil, poděkoval za čas, který mi byla ochotná věnovat a rozloučil se. Tak.
Tím jsem se vyčerpal. Jak tou akcí, tak tím psaním. Je zase horko (včera mě Gurooa upozornil, že o ničem nepíšu tak často, jako o tom, že je zase horko) potim se, ale za pár hodin se zase vypravím do jižních čech, poslední den představení na Kratochvíli, díky Marku Lakomý a všichni mí dobří andělé, jak já se vám jenom odvděčím?