Zuzky maj dneska svátek. Tímto jim všem přeju. Všechno nejlepší.
Zuzana je jméno, kterým jsem v životě obklopenej. Moje máma je Zuzana, moje sestřenice je Zuzana, moje přítelkyně je Zuzana, Zuzku jsem měl oblíbenou spolužačku na FAMU a s kámoškou Zuzkou jsem měl mít včera sraz, ale nedorazila. Což bylo nakonec docela dobře, jelikož jsem byl unavenej po celým víkendu. Tedy… postupně:
Napřed si jdu zalít kafe.
No, dal jsem tam málo vody, takže času fůra než se udělá nová.
V pátek jsme odjížděli s Panem Andersem Starším a Ringem po třetí hodině z Černýho Mostu. Vezl jsem velkej batoh a Ringo kufřík, stativ a tašku. S kufříkem, v kterým byla kamera a objektivy a se stativem jsem se během víkendu dobře seznámil a myslím, že právě se stativem jsme si padli docela do noty. Samozřejmě je těžký to tvrdit s jistotou, u kovový trojnožky nikdy neodhadnete na co přesně myslí, ale už jen ten společně strávený čas.
V lípě (nevím proč ale mám pořád tendenci psát lípu s malim l, stejně jako vůbec všechny jména a tak se mi víc líběj s malejma písmenama na začátku, ale zase někdy mě přemůže taková ta konvenční nálada a já si řikám, že je taková estetická a lingvistická (dá se to slovo použít?) anarchie vlastně zbytečná, možná by se dalo říct, že i škodlivá…) jsem si dal sprchu, osmažil parádní cibuláčky(něco jako karbanátky akorát lepší) a vyrazili jsme točit první scénu, což byl zároveň poslední záběr filmu. Ležel jsem pod autem na jedný hlavní silnici před českou spořitelnou a tvářil se přejetě tak šikovně, že kvůli tomu zastavil autobus jedoucí do novýho boru(sledujete to jo? ty písmena myslim). Martin Dušek, který hrál řidiče vozu, ještě sehnal nějaké paní jako komparsisty a ještě kloučka na kole, nějaký pár se přidal a sledoval dění čistě z vlastního zájmu. Vyděsili jsme nějakou cizí ženu, asi to opravdu vypadalo docela věrohodně. Z toho mám trochu špatný svědomí, ale jelikož mám špatný svědomý z každý hlouposti, nijak zvlášť se tim netrápim.
Padlo nám světlo a tak jsem zbytek večera strávil na cihelně u táty a se svým bratrem Jirkou (určitě by se taky jmenoval zuzka, kdyby se narodil jako holka) v S baru (čte se v Eskobaru).
Sobota byla náročná. Bylo samosebou strašný vedro a když jsme natáčeli něco na nekrytým prostranství, bylo to vlastně strašný. Ale díky tomu, že je Ringo obratný kormidelník akce, stíhali jsme to docela rychle a nikde jsme se nepekli zbytečně dlouho. Večer pivo s Pavlikem Zlámalů, z celého večera mi utkvěla debata, kdy jsme si povídali asi hodinu o tom, že on má rád Franka Zappu a já moc ne, ale že ho respetkuju. A jak jsme si zkoušeli ujasnit ty pojmy, jakže to kdo z nás přesně myslí, trvalo nám to fakt dlouho. Jinak jsme nemluvili o ničem a nic se taky nestalo.
Neděle byla náročnější v tom, že jsme byli s Ringem už docela unavení, ovšem na druhou stranu se z nás stal nebezpečně sehraný tým a šlo nám to tuze od ruky. Navíc jsme toho už většinu udělali v sobotu, tudíž natáčení probíhalo asi do tří a nebýt toho, že jsem rozšlápl vosí hnízdo a jedna vosa mě bodla, nic pamětihodného by se snad nestalo. Takhle mě ale ta vosa píchla do prstu a jak jsem se lekl, smetl jsem jí druhou rukou, až jsem ji přetrhl vejpůl a část mi (dokonce) zůstala trčet z rány. Uvědomuju si, že to není úplně nejzábavnější historka (ne že bych byl tak uvědomělý, ale vzhledem k tomu, že jsem ji celý zbytek odpoledne pořád někomu vyprávěl a nikoho to nebavilo poslouchat, nezbylo mi, než se s nulovou zábavní hodnotou svýho příběhu smířit), ale pro mne to v tu chvíli bylo velmi důležité a až budu starej, budu tim neustále prudit svý senilní vnoučata.
Tyjo, zase jsem zapomněl na tu vodu, takže teď už je zase studená.