Z vraku blogu – zápis číslo 32

Stal se ze mne chudý, leč velmi kulturní člověk.
Včera jsem se jen tak zašel podívat do Lucerna Music baru na koncert kapely Nukleární Vokurky.
Od kluků z dnesjazzu jsem dostal pozvánku pro dvě osoby, takže jsem svou současnou finanční situaci směle skloubil s masivní kulturní akcí.
V LMB bylo narvaný úplně k prasknutí. Na to, že jsem od všech slyšel …. jó, Nukleární vokurky, to je taková mladá neznámá kapela, teď vydali Cdčko u Monitoru, nó, já je moc nemusim…zvlááááštní.

Fakt bylo úplně plno. Když vokurky nastoupili a rozjeli svou šou, dav se zavlnil, prohnul a začal trsat. Musel jsem uznat, že na křest relativně (to znamená pro mne a okruh mých známých) neznámý kapely to byl ohromující sukces a s touhle partou se bude muset do budoucna nějaký čas počítat.

Jo. Tak tolik objektivně.
Subjektivně mě strašně bavili hosti, Ondra Zátka a Kalfus z Dnessjazzzzu, Adam Koller na perkusse ,typek na klavesy. Potom jsem si fakt užil excentrickýho kytaristu Honzu Balcera (nebo Balcara, fakt nevim), kterej s vysílačkou běhal skákal tancoval a do toho pořád hrál vlastně skvěle. Hm. A to je víííceméééně všechno. Trošku jsem si připadal jak intoš co z balkónu s ohrnutým nosem ohrnuje nos na radostnou a veselou funky partou. Ale fakticky… funky mě baví jen strašně málo kdy, nevim, třeba když se rozjedou Shower Elephants, tak to většinou jo. Ale okurčičky… holt kapela, která mě moc nezajímá a kterou určitě nezajímaj lidi jako jsem já, takže vlastně nikde žádnej problém. No vida. A kytarista je teda ďáblík. Zajímalo by mne, jestli je to bratr mý spolužačky z vejšky.
Stal se ze mě chudý a neúprosný kritik. Tak.