Z vraku blogu – zápis číslo 52

Tady je takovej malej předvánoční dárek. Vyrobil jsem ho pro vás včera. Je to sice trošičku depka, ale co dneska není, před těma vánocema. A hlavně … je v tom spousta humoru. Takže si zapnout repráčky a tradá. Tradá.

Správně, jak jste všichni poznali, mám vynikající náladu. Ráno jsem vstal, udělal si kávu a vyrazil na hodinu zpěvu. Už jsem nebyl u pana Kadlece skoro čtvrt roku a tak jsem se případnému atrofování hlasivek snažil čelit alespoň častým cvičením. A má pracovitost přinesla kýžený výsledek. Pan profesor byl spokojený a ocelový prut, kterým mne vždy trestá, zůstal (až na jednu (či dvě)výjimky) schován za piánem. A to, jak sami uznáte, je důvod k radosti.
V zaměstnání mě již očekával můj nadřízený a začali jsme dělat inventuru. Trochu jsem se toho, pravda, obával. Ale nakonec jsme toho většinu dohledali a tak mi spadl ze srdce další balvan. Dnes mne tedy čeká už jen schůzka kvůli projektu Naty, který připravujeme se Štěpánem Smetáčkem, tajemným panem ff a Pavlem Kočím. A na tu se těším. A zítra večírek zrajících sýrů. Musím ještě zatelefonovat pan Vořechovi, jestli ho to nějakým způsobem láká. A ještě…no práce by bylo dost. Práce je vždycky dost. Jdu pracovat, moji milí. Pusťe si ještě jednou tu písničku a mějte se fajn.