0:58 (zuby a spi)

Dneska ráno, pro hnidopichy včera, přijel Jirka, brácha Technař, aby mi pomohl postavit skříň.
Předpokládám, že vstával někdy v době, kdy se ke mně překulila plačící dcera, která se utišila tak akorát, když se rozvrněl budík. Měl jsem jít běhat s Honzou Průšou, ale takhle bych probudil zbytek rodiny.
Co dělat…
Poslal jsem omluvnou zprávu a spal.
Chviličku, protože přišla poplašená zpráva z práce, jedna z mnoha větví, ta nejdůležitější, končila v prázdnu a hodina prezentace kvačila čile z povzdálí.
ASAP, jak se řiká.
Co dělat…
Podařilo se mi objevit jednu vadnou záložku, kde místo Published bylo jen Saved… počkat, až systém párkrát škrkne, celej se vomrskne v rebootu, záložka se k velký slávě objevuje, mizí, objevuje, mizí, mizí…

Manuální práce s bráchou je jako osvěžující doušek, skříň nám rychle roste pod rukama, kolem se protahují kočky, Máša s Mařenkou se s náma potkávají v mateřskojeneckých rytmech. Skončíme před pátou a sjedeme ještě k mojí sestřenici a bráchově ségře Ivance a Ringovi, mýmu kamarádovi z gymplu, který jsou spolu dvaadvacet let a mají tři děti a postupně budovanej baráček na okraji Prahy.
A zase to bylo moc milý, bejt takhle s bráchou na vejletě. A na návštěvě.
Dokonce i u Ringa s Ivankou, který se těch dvaadvacet let, od prvního dne nejspíš, pořád dohadujou, stíraj, pošťuchujou, sekýrujou a vodmlouvaj si zároveň, až to bejvalo občas k zbláznění.
Ta sršivá energie tam pořád je, ale najednou klidnější, láskyplnější, do toho my dva s bráchou, nejstarší Kryštof by rád na počítač a recept mýho nevlastního otce, Jirky Čížka, temného cyklisty a fotografa, ohřátý v mikrovlnce těsně před našim odjezdem do noci.
Konkrétně na vlakový nádraží do Čakovic, kterým Jirka říkal se zábavnou umíněností Čelákovice. Pojede do Lípy i přes Neratovice, kdo by si to byl pomyslel, že se naše dcera narodí v Neratovicích.
Chápeš to?

Byl to moc hezký den.

*Pamatuj, když tě budou přemlouvat, abys pracoval i v pátek.

V hlavě bílej šum, byl to tejden plnej práce na všech frontách.
Do 21. 12. toho bude třeba stihnout ještě docela dost.
Pak bude třeba, vyčerpat si dovolenou.

To je teda divnej termín… vyčerpat si dovolenou…

Pak přijde báječnej čas odpočinku

Zuby a spi