– že trvaj chvilenku
– že je hezký je neprošvihnout
– že než se vzadu v šatně hlavy rozharašily ranínka s kostlivcema nesplněnejch úkolů, všim jsem si jedný takový, měkce zářící před očima
– těsně po tom, co usnula moje dcera
– Máša, moje žena, si dole v klubovně kreslí. Představuju si, že pije heřmánkovej čaj, nebo mošt s vodou
– jejich já si tu zapisuju, že jsem na chvilku zase zažil moment dokonalýho štěstí, chvíli jasnou, ničim nezatíženou, nevztahující se k ničemu jinýmu, než k dokonalýmu miminku, který, ukolébaný broukáním, pozpátku vplouvá do spánku.
– pak se dostaví vděk a radost
– a pak touha zaznamenávat