Po mi nu tá ch

…včerejší den byl naplánovanej po minutách
– asi 390 jsem jich strávil v práci, jeden call se Slovenskejma kolegama a omrknout vstupní školení, abych se ho mohl příště účastnit aktivně
– přesuny s kytarovým dvojpouzdrem nacpaným kytarou, kompem a 30 knížkama, jsou o něco míň komfortní, než pamatuju… chybí mi kufr Gustav, přivykl jsem ježdění autem (cca 40 minut)
– povídání s Bárou o možnejch budoucích knížkách mě naplnilo radostí a nadějí  (slušných 96)
– během zkoušky s Aid Kidem jsme došli ke dvěma hezkejm verzím Sestry a Pod Prahou. Nějakej čas jsem takhle nezkoušel. Měl bych si pořídit špunty do uší. Chtěl bych docela, aby ty koncerty s Kidem byly nahlas. (150)
– taxíkem jsme přejeli k nám, ještě, než jsem se s obří kytarou nasoukal dovnitř, stihli jsme vzpomenout bylinou pana Jaroslava Čermáka staršího… (7)
– Máša doma připravila vynikající kapustový placičky *, který jsme snědli a pak si povídali… (196)
– a pak jsem začal odpadat a rozloučil se a usnul. že někdy budu ukončovat večírky kvůli tomu, že jsem moc ospalej, to bych si nikdá… (doplň)

* denně nová věc:
kapusty na tenkou placičku potřebujete (prý) velmi mnoho. vzpomenout na matky a nejstarší dcery, které v minulosti vařívaly kapustu pro svou rozvětvenou rodinu… při přípravě oběda jí musely vyskládat celé metráky… tak proto ty venkovské stodoyl! proto ty starodávné obrazce na planině Nazca!
Všechno kvůli kapustě

Komentáře nejsou povoleny.