foto: Tereza Kunderová
Málem bych zapomněl, a byla by to škoda…
Koncert s Aid Kidem na Žižkovský noci se fakt povedl. Sedlo nám prostředí, byli jsme soustředěný, dobře nachystaný, set byl tak akorát dlouhej a přišlo opravdu hodně lidí.
Žižkovská noc je samosebou obří a lidi cirkulujou a choděj na všechno možný, nedá se to brát jako samostatnej koncert. Ale stejnak to bylo parádní, zvednout při třetí písničce hlavu a vidět všechny ty obličeje.
Elektronický beaty dodaly některejm písničkám NIN feel, když tlak jsme tentokrát nepřidávali ani tak hlasitostí, nebo zkreslením, ale hutnejma basama. A jak jsme měli čerstvě nazkoušíéno a hráli jsme míň, ale o to delších songů, měl jsem i čas si užít hraní i zpívání… je to skvělý, hrát koncerty. Je super je nehrát sám, úplně jsem zapomněl, jak mi to společný hraní chybí.
Po hraní byli všichni nadšení.
A šťastní. Když z člověka spadne napětí a najedou mu endorfiny…
Samosebou se hned objevila otázka, jak by tenhle elektronickej set nakoplo použití živejch bicích… teď, když se mi povedlo zkompletovat zkoušky pro Zvíře (nakonec se toho nikdo neujal (je třeba delegovat, nečekat, až se úkolů někdo ujme sám, na to je nás moc a sdílená zodpovědnost pracuje proti efektivní práci)), teď bych chtěl projet domluvený koncerty Kittchen a zjistit, kde se nám to s Tomem potkává. V podstatě by stačilo, aby třičtvrtě koncertu pokuřoval v zákulisí, nebo hrál na basu třeba…
a pak to v posledních třech písničkách dorozsekal s náma…
ale to jsou otázky, který najely bezprostředně po hraní a jejichž vyřešení si řekne o nějakej čas…
my si pak povídali s Markétou, Lindou, Jirkou Hroníkem (kterýmu leta řikám Petře), s Kákou, s Mácou, co nám pomáhala stavět hořící zvíře…
a pak jsme vyrazili s nákladem aparátu tágama k Ondrovi
a pak rychle do neuvěřitelnýho prostoru Atrium na Žižkově, kde zrovna v nejlepším zabíjel Spomenik… intenzivní zážitek se světlem a mlhou…
pak se posunul čas
pak jsem jel spát
Je to senzační, bejt hudebník. JE to swkvělý, i když už zase sedím u stolu v kanceláři, kde sobotní koncert vypadá jako vzpomínka z jinejch časů. Ale vevnitř, vevnitř je ta struna napjatá a hraje, reaguje na podněty z venku, násobí, loopuje, slova se mi v hlavě skládaj do vět…
Je skvělý bejt v hudbě
V sobotu jsme byli
Hejahou