Při půlmaratonským postu jsem zmínil focení u fotografky Zary Meduny. I to, že šlo o první opravdový focení v mým životě, což by mohl kdekdo snadno rozporovat.
Můj nevlastní otec Jiří byl fotografem a fotil nás u sebe v ateliéru. Jeho nástupce v českolipském domečku u tety Jitky, Richard Homola, mě taky fotíval.
V ateliéru jsem seděl i Michaelovi Kratochvílovi a Jirkovi Hroníkovi. A s fotoaparátem po Stromovce jsme běhali s Andreou Petrovičovou.
Ale až tentokrát jsem byl pozvanej do ateliéru, byl jsem požádanej o to, abych si na focení vzal nějakej čas. Dlouho jsme si povídali o všem možným, o hudbě, umění, drogách, cestování… a pak jsme zlehka začali fotit.
A bylo to bezva. Jedna z těch zajímavých věcí, který máš možnost absolvovat, když hraješ v kapele.
Kupříkladu.
Tohle jsou první dva snímky, jako předzvěst.
