Ve skleníku

Praha je dneska jako ve skleníku. Dusno a tak zvláštně trochu horko, trochu chladno. Kůže na rukou zježená, ale do plic přes tu vlhkost pořádně nedodechneš. Ráno jdu stromovkou v tom hutným oparu, z kopečka dolů, jak pod vodní hladinou…

V práci všechno jako ve čtvrtek, nedokončený převažuje neustále dokončovaný, ale ono je to tak asi vždycky. Zařadím se do proudu a připojím k síti, jeden mail za druhým otevřít nožem, vyloupnout perlu, poslat dál potrubím…

Za oknem pořád ta magistrála, auto za autem šumí, jako neustálý vlny pohyblivýho oceánu

V pátek a v sobotu jsme s Aid Kidem cestovali a hráli v Rožnově pod Radhoštěm a Hradci Králové… včera jsme s Maruškama procházeli, z Letný do Mlýnský kavárny a zase zpátky.  Večer jsem šel tu maličkou uspávat a usnul jsem sám. Ráno jsem se probudil a celá Praha, jako by usnula v prádelně.