KAnadský DĚdeček Jindřich

A taky jsem vůbec nezmínil, že se ve čtvrtek vrátil Mášin táta. místo, kde měl domluvené bydlení bylo bohužel úplná ruina. Pamatuju si, jak na podobnejch místech táboříval můj táta, jak to tam vždycky napřed uklidil, pak zvelebnil a nakonec musel opustit, jak to bylo často začouzený a vyuzený, s láskou spravovaný… českolipská cihelna, kde si v malým baráčku skutečně udělal to velký francouzský okno a vevnitř krb, v kterým topil, když jsme tam tehdy trávili silvestra a pili námořnickej grog
někdy je ten svět trochu  marnost, že? podíváš-li se na určitý věci určitým způsobem. zatim je to ale snad vyrovnaný
když se podiváš na věci určitým způsobem, můžeš vidět, to bys koukal

Vrátili se s Mášou chudáci úplně zničení, Jindřich dva obrovský kufry a pláč na krajíčku. Představa, že jednou keramickou nohou vykročí z Kanady, aby druhou keramickou nohou došlápl do Čech, se v tuhle chvíli nejeví příliš reálná. I když, podle dnešních ranních zpráv… uvidíme
věřím, že když se trochu rozkouká, mohlo by se mu tu dařit líp, mnohem líp, než v Kanadě.
budu mu držet palce.

Zatím u nás máme živěji, v neděli proběhla spontánní předoslava Maruščiných prvních narozenin s Michalem. A včera oslava, jak má bejt. S dortem, dárkama, dědečkem, babičkou, tetou, prababičkou dokonce… a stavil se i pan Benda.

Maruška  byla z dárků a pozornosti nadšená, vyzobala maliny a porozpatlala po sobě svůj dort. Všechno se stalo, jak už se tak na podobných oslavách stává. Jen jsem byl prvně v roli rodiče, což je moc hezké místo v současný konstelaci.

Za horký letní tmy jsme se šli ještě projít po hraně Stromovky, zespoda ze tmy buráceli Die Antwoord… a pak už jsem nějak usnul.

Dneska na den odjedem do klidu
O víkendu na svatbu do Brna, která byla pořád nějak na konci prázdnin, daleko v budoucnosti