Den nesplněných přání

Hehe, to bylo včera.
Včera ráno jsme měli odjet na Šumavu zrekreovat se po náročnejch dnech a tejdnech…
Ale ta naše ratolístka má nejspíš neštovice. Když to Máša zmínila, že by ty kousance nemusely bejt nutně od Vonoklasských komárů, napadlo mě, že to se přeci stává. Rodina je vypravená na dovolenou. Ale děti dostanou teplotu, kašel, průjem  nebo neštovice, Pak mi došlo, že přesněš to jsme my. Taková rodina.
A taky že jo.

Já ráno cestou na nákup zjistil, že jsem nešťastnej teda parádně. Už už jsem se viděl, jak se v mírnym slunciu vyvaluju na dece, opodál naprosto v bezpečí dělá první kroky Maruška a já zvolna, mezi kreslením, psaním knihy a komponováním nový hudby, balim jedno brko za druhým.
A najednou houby houby.
A dochází mi hulení.
A kamarádi co slíbili se na mě vykašlali.
A když už se dokopu k tomu, abych v neděli sedl a dokopnul scénář třetího Highlighteru, mám vybitej počítač a nejde mi to. A když si ho dobiju, zjistim, že mi přišel mail od pána, co furt ještě nemá proplacenou fakturu za fotokoutek. Už takovej jízlivej a nepříjemnej. A přitom to už půl roku mají na Slovensku a tvrdí, že to uhradili. A houby houby.

Nic mi nebylo po chuti.
Byl jsem unavenej a chtělo se mi ze všeho nejvíc někam zalízt a litovat se.

ale dneska ráno už zase dobrý.
místo dovolený jsem zůstal dopoledne doma a teď už sedím v práci a překopávám scénář a za chvilku jdeme točit… dokonce se mi povedlo konečně poslat ty faktury, co jsem si plánoval na minulý pondělí.
a po točení pojedu domů.
a budem spolu.