s přivřenýma očima, stočený ve žlutým křesle
včera jsme s Mášou vyšli na krásně dekadentní večírek do nočního města, vrátili se pozdě v noci
převzali miminko od hlídající babičky pražsko – moravské (pramor) a zapadli do spánku jak tomahawk Gojka Mitiče do Štrbského plesa.
Mohl bych holky vzít do Tater, v létě třeba. Jako malej jsem tam jezdil často.
Marunka se ráno probrala už kolem sedmý a v polospánku jsem slyšel, jak s ní Máša srdnatě vstává, jak si v obývacím pokoji povídají s loučící se maminkou… a pak až zase, když přinesla mimonko v manduce, vykulila ho vedle mě do postele… a stulila se do ní taky
my dneska se zvířetem natáčíme klip. mohl by to bejt vlastně můj první „opravdovej klip“, se světlama, se scénou, s kostýmama, ve kterejch se nesmí kouřit ani pít nic jinýho než voda. brčkem. vykodrcal jsem se tedy poněkud neochotně z vyhřáté postele, nalil si colu a dal si sprchu… a jsem osapalý a celý takový mléčně zbarvený po tom včerejším ponocování. a ten dojem klidné, líné neděle, mi prostupuje to netrpělivé vzrušení z dlouho chystané akce…
dneska, nejpozději zítra si naplánujeme tu dovolenou
nemusej bejt
hnedka Tatry