povídá mi Maruška, krátce na to, co mne majzne před spaním do ucha, pak mi na něj jemně foukne a dá mi na něj výše zmíněnou pusinku.
“…pak taky lístečky. A bonbóny. A sladkosti,” pokračuje, když vidí, že jsem se chytil. Je pozorná, upovídaná, chytrá, veselá. Krásně jezdí na kole. Dneska poprvý přelítla přes řidítka. I díky helmě a vejšce malýho modrýho jízdního kola to dopadlo dobře. Jen už teď ví, proč jí kladu na srdce, ať brzdí radši brzdou zadní, a to spíš průběžně, než natvrdo.
“Naprdo, “ jak by zopakovala Maruška.