před týdnem, o víkendu, jsme byli s Maruškami na Řípu. Všichni tři jsme tam byli poprvé, přesto, že k Blance do Ctiněvsi už jsme párkrát přijeli a jednou už dokonce na naši národní horu vyrazili. Ale pod kopec, na něj a zase zpátky jsme to zvládli prvně. Nezdrželi jsme se nikde dlouho. Jednak foukalo a bylo vlastně dost chladno. A taky se, jak jsme se blížili k vršku, začalo objevovat víc a víc lidí. A s víc a víc lidma se rád nepotkávám ani normálně. Natož teď. Na to, že nemusim dodržovat vzdalenost dva metry od každý živý bytosti, se zvyká pomalejš, než by jeden myslel.
takže jsme zase seběhli dolů. Od Prahy na nás pralo slunce a za Řípem se zvedala mračna přicházející sněhové bouře a tak jsme naskákali do auta, pustili topení naplno a vyrazili domů za teplou vanou.
Tejden zmizel, jako nic. V úterý a středu jsme hráli Les sebevrahů. Bylo to mý první delší setkání s jinejma lidma, než je nejbližší rodina, od Vánoc. Od doby, co jsem odjel od Markéty.
Markéto, ahoj!
Takže jsem si povídal hlavně s Honzou a Aničkou, který jsou během představení čim dál lepší. Moc jsem si hraní, zkoušku i ty krátký povídání užil. Na ukazováčku pravačky mám mozol, jak jsem po dlouhý době hrál na “Divokost”, cigar box od Honzy Fice z Red Bird Instruments.
no a pak intenzivně finišuju obrazy na výstavu. Bude se skutečně jmenovat Ponorná města a bude vycházet hlavně, možná pouze z obrazů, který jsem namaloval během radiojodový izolace. a po ní v Lubnici. A teď.
hlavně maluju, zajel jsem se ale taky podívat do Kaštanu a domluvit se s Tondou Kocábkem, kde a co by mělo viset, jestli mají rámy a tak dál.
nu a včera jsem tu naši malou treperendu odvezl po dvou měsících k babičce do České Lípy. Dost se už těšila. To bylo radosti. A i loučení bylo tentokrát v pohodě. Jen jsem dostal velkýho hrocha, abych ho odvezl do Prahy, kde na něj čeká jiná, podstatně menší figurka hrošíka, jako na svou maminku. Po cestě zpátky větrným a jasným dnem jsem doposlouchával audioknihu Anihilace, ke které jsem dělal hudbu. Nebylo to tehdy úplně zadarmo, docela jsem předělával a předělával. Teď mi přišlo, že to celý funguje dobře. A kniha je teda výrazně nemilosrdnější, než film. Nebo ji tak vnímám.
dneska nám babička s Maruškou volaly. Maru dostala od tety Evy! Od mý tety Evy, kterou jsem měl jako malej, a vlastně teda i dospělej, moc rád, dostala taštičku a psíka. Daj se mu oblíknout a svlíknout oblečky a vyplazuje jazyk. Jmenuje se Alík.
je z něj podle hlasu totálně nadšená.
to je super pocit, vědět, že se má skvěle.