je chladno. takhle noci v obýváku. jednak hodně větrám, aby Maruška dejchala studenej vzduch, jednak víc šetříme a bojujeme tak proti Rusku. A tak sedim a než mi uschnou rozpracovaný obrázky v atelieru (chtěl jsem zkusit psát atelierku, ale je to zrůdný slovo), koukám po kouskách na norksýho Trolla. A je to bezva. Super to odesjpá, záběry přírody parádní, herci super, skvělý tempo a sebevědomá režie. Moc prima. sedim zabalenej v dece, v pokoji už jenom hoří svíčka na oltáři a naplno jede zvlhčovač vzduchu.
1899 to nakonec docela zachránili tím úplným koncem série. jo, takhle by to asi nějak šlo, tenhle rámec jsem nečekal a dává smysl. to jsou tak mý kulturní vhledy, dneska, děcka.
den utek tuze rychle. Máša šla k holiči a vrátila se super ostříhaná a krátce na to jsem šel s Lenkou Dusilovou natáčet spot na Radio Kašpar. Byl to nakonec skoro hodinu a půl dlouhej rozhovor a myslim, že se moc povedl. Dostali jsme se do takovýho přátelskýho povídání, který čerpá ze skoro dvacetiletýho občasnýho kamarádění a přátelení se. Lenka měla moc dobrou náladu a byla otevřená, zvídavá a když mne představovala, mluvila tak hezky, až jsem se rděl. Pořad Nočka poběží zejta, tedy ve středu. Tedy v den, kdy mám od dvou do osmi ve studiu Voicelab na Šafaříkově 202/15 pop-up výstavu, v den, kdy mi tamtéž mistr Regál přiveze obrazy z Račího údolí.
Těším se, i jsem trochu nervozní, protože jak jsem již asi zmiňoval, u podobných akcí vlastně nikdy nevím, jestli někdo přijde, nebo jestli tam budu poposedávat sám. jestli si někdo něco pořídí, nebo nikoli.
ale už jsem se trochu naučil, nebejt zbytečně nervozní dopředu. Jistě, bude to asi trochu dobrodružství všechno naložit do auta, přejet na Vinohrady, zaparkovat tam někde, vynosit, rozmístit, pohodlně se usadit a s důvěrou, radostí a otevřeností čekat, kdo přijde. ovšem je to dobrodružství a druh života, pro kterej jsem se svobodně rozhodl. a jsem za to rozhodnutí velmi vděčen.
no a teď zase udělat pár čar a skvrn na čistejch plátnech
podívat se ještě kousek na toho skandinávskýho obra
a pak zalízt, jako teď zalejzám každej večer, vedle toho malýho oddychujícího tělíčka naší starší dcery. a v polospánku poslouhat, jak dejchá, když kašlem naklepávat jí polštář a otevírat a zavírat do zasněžený ulice.