čtvrtek byl den jako každý jiný a přeci, jak pozornému, i méně pozornému čtenáři naznačí nadpis, byl i speciální. ve dvanáct jsme měli sraz v kanceláři Animal music kousek od Národní třídy s Petrem, jeho ženou Natálií a spolupracovnicí Terezou a s Markétou z promoagentury. Na stole byly zákusky, dostal jsem kávu, Petr měl barevně čtverečkovanou košili a byl, stejně jako všichni ostatní, v dobré náladě. A do dveří mě pustila Katarzia, což je super dobrý znamení. Jak se všeobecně ví.
Hodinku a čtvrt jsme si povídali o tom, kdy a jak vyjde moje deska, která se podle všeho bude jmenovat Hvězdy. Řekli jsme si, kdy budeme zpívat, kdy budeme míchat a kdy bude poslechovka. Společně jsme se dohodly, jaký parametry by měl mít prostor, kde bude v září release party a ideálně i výstava obrazů, které budu na desku podle poznámkovýho bloku makovat na velký plátna. A Petr taky pustil dvě písničky jako ukázky. A bylo vidět a cejtit, že se to děvčatům líbí vlastně dost, že se jim líběj i nápady na výstavu a prezentaci. A já měl zase radost, že jsme předdomluvený s Alešem Najbrtem, abychom se potkali nad obalem. A že za měsíc a čtyři dny bychom měli začínat s mixem. A že jsem vlastně poprvý v životě na takovýhle opravdovský schůzce ve vydavatelství, se zákuskama a kafem.
Věci, který začaly zvolna před dvěma lety, se teď skutečně dějou. Čeká nás spousta práce, vlastně to teď začne všechno intenzivnět. Dodělal jsem po roce nečekaně dlouhej text k písničce Lamohlav, která jsem si myslel a představoval, že je o něčem… abych nakonec zjistil, že mne to téma dovedlo jinam, že je ta písnička vlastně o něčem docela jiným. pomalu přišel čas, začít do sešitu, kterej si k albu vedu, zapisovat definitivní či definitivnější verze textů. a kdo kde hraje. a tak.
dopovídali jsme se a já se zved jak DiCapripo na začátku Pláže, když vypije hadí krev, poděkuje gentlemanům, sbalí si batůžek a de dál. a šel jsem na tramvaj. a jel na Letnou, kde jsme šli s Maruškou (i s Julou teda) na zápis do přípravnýho školního roku. Docela jsme ve školní budově bloudili, ale nakonec jsme všechno našli a bylo to moc prima setkání i mikroceremoniál.
během dne mi psali mí bývalí spoluhráči z kapely Zvíře jménem Podzim, kterým jsem minulý týden konečně doposlal sérii pohledů s osobním vzkazem, aby měli nějakou vzpomínku, že už jim pohled přišel. což byl pro mne signál, abych se několika z nich zeptal, jestli by nechtěli být i mými budoucími spoluhráči v kapele, se kterou bych rád odehrál křty a koncerty k desce Hvězdy.
K mý veliký radosti úplně všichni 4 oslovení souhlasili.
zbytek odpoledne a večera jsem byl doma s Maruškou, která sice ještě kašle, ale už je to výrazně míň a tak nějak veselejš. zatim spíme v obyváku, ale jak ji tak poslouchám jak oddechujem myslim, že zejtra bychom zase mohli všichni do jedný ložnice. už se mi po tom společným oddychování úplný rodiny stejská. je to jedna z nejhezčích uspávacích hudeb, co znám.
byl to takový důležitě obyčejný den. nenápadný z venku. když jsem ale večer usínal, říkal jsem si:
to je teda neuvěřitelný, co všechno se vejde do jednoho dne. celej vesmír