Z vraku blogu – zápis číslo 26

V pátek jsem fakticky nestihl nic napsat a dokonce jsem potkal kamošku, co, ne, co si toho šimla né.
V pátek jsme tahali kompy, hrabali se v zaprášenejch koutech v naší bejvalý kanceláři, která se teď bortí pod kladivama ukrajinských dělníků, který všechno rozkopou a co nerozkopou, to zmizí. Bylo to docela náročný, celej den jsem se pořád cejtil trošku utahaně, možná ještě ze středy. K tomu mi ještě zuza volala, že se sice má dobře, ale už jí došel kredit a potřebuje se domlouvat smskama. Tak jsem jí poslal kredit, ten se načetl, ale nejde jí volat ani sms odesílat. Nějaká věc, a nikdo neví přesně jaká, brání zdárnýmu dokončení operace potažmo celýmu kýženýmu procesu telefonátu či odeslání a tak jsme to trošku řešili. Začali jsme to řešit a nemáme to vyřešený doteď ale nějaká komunikace naštěstí přeci jen funguje. Takže fajn.
Z5 k pátku. Ze školy jsem odcházel a připadal si jako opice s vytahanejma rukama a mírně promázlou hlavou. V tramvaji jsem sedl, pustil se do čtení brakový literatury a hned mi bylo líp, relaxace. Prošel jsem se Stromovkou, ve Šlechtovce si dal pivo a koukal na a teď sakra co to bylo za kapelu, ta moje vypálená hlava si ne a ne vzpomenout, ale nikam se dívat nebudu, protože si vzpomenu. MÁM TO… byl to Jakub Noha Band. A před ním ještě harmonikář Pepíček a na to příjmení si nevzpomenu určitě. Neva. Nebyly to moje šálky ani jeden, ale ani to nebyl žádnej vopruz, bylo to jako když máte chuť na vodku a dostanete ferneta.
Pak jsme šli hrát my. Strašně dobře se nám hrálo. Vždycky když jsme ve šlechtovce, říkám si… tak dneska, dneska to možná bude poprvý blbý… snad ne, ale už je to divný. Vždycky je to tu skvělý. No a včera zas. To je neuvěřitelný. Fajn. Dík těm, co se i přes zimu zůčastnili.
V sobotu s PiRovým strejdou do Oken, tam oběd (vajíčka a bramborová kaše – thanx to paní PiRová), vláček do lípy, vana, večírek, po dlouhý době jsem si povídal s Márim a ten se mi nad pivem přiznal, že mu zvuk včera přišel nejlepší asi tak za posledních osm let. Zvukař se jmenoval Bert a myslim, že jezdí se supportama a fakt je dokonalej. Potom jsem si dal nějakýho toho špeka a ještě dlouze rozprávěl s danem holovským, což je taková osvícená českolipská bytost. PiRa jsem nechal v objetí a šel domů, usnul, vybil se mi telefon a PiR co přišel spát k nám v půl čtvrtý ráno měl docela štěstí, že byl pan Suchý vzhůru.
V neděli povalování se doma… jen mě poslala maminka rozměnit litr v kauflandu, potom cesta kolem třetí s mhjn do prahy, na pumpě u sedmi kamenů nebo jaxe to jmenuje mezi prahou a boleslaví, jsem našel v peněžence ty prachy rozměněný… moc vtipná situace. Večer šlechtovka, překvapivě dobrej Dan kohout band… vůbec jsem je neznal, velká kapela… a pak úplně, ale úplně ale fakt naprosto dokonalý N.O.D. štěpána smetáčka . Hromada hostů, jeden lepší než druhej, skvělý nasazení a režie, občas se mi stane, že si zvyknu určitý lidi vídat a trochu pozapomenu co v nich dřímá. A pak mě takhle semelou. Tisíceré díky.
No to se takhle nedá říct…. byla to chvilku recitace, chvilku koncert, chvilku nějaká zvláštní forma komunikace. No masáž. Kdo neviděl, přišel o jeden ze zásadních pražských hudebních zážitků.
Pak už jen cesta z5, špíček u přišedší lenny, opatrná nesmělá (teda jenom z mý strany) komunikace s martou minárikem, ave caesar pro dorazivšího štěpána a spááát. Coje?