Z vraku blogu – zápis číslo 27 aneb den, kdy jsem poprvé jedl sushi

Maras.
Proboha málem bych zapomněl na jednu z nejdůležitějších věcí, který se mi o víkendu staly. Po návratu z páteční šlechtovky jsme zašli na Sushi párty, kterou u lenny doma připravoval právě námořník a castovatel (v tomto případě i kuchař) Marexvoboda, zvaný Maras.
Jdu odvirovávat počítač a tak to dopovím později.

No prostě, už jsem z5 a je kolik? 15:12. Z jedny strany me ukoluje pir, z druhy gurroa, obcas dostanu nejaky pokyn ze zahranici, tyjo, takhle to dneska nenapisu. No sushi je nova vec pro mne, skvely jidlo, ani ne tak jidlo jako spis nejaka zvlastni forma navykovy latky… extaticky prozitky a od doby poziti skoro ihned hustej abstak:) No tady je vidět jak komunikuju po icq bez háčků a čárek a pak mě to takhle plete.
gggg

15:56 – sushi – asi jste o tom kazdej slysel nekdy…asi jste o tom každej slyšel někdy. Suši obsahuje rybu, ano prosím, syrovou rybu, rýži…ano prosím, uvařenou…pak nějaký řasy, zázvorový listy, sojovku, pak to…wasabi… no všechno se to originálním způsobem zkompletuje a pak už se to jenom jí a jí a jí. A stojí to za to.
Zuzka se rozhoduje, jestli ve Španělsku nezůstane ještě do dvacátýho, místo do třináctýho. Bejt jí, neváhám. Naokap.