Z vraku blogu – zápis číslo 46

Cestovat s dnesjazzí partou po čechách je zážitek, na který můžete zapomenout (obvzvlášť poté co cestujete s dnesjazzí partou po čechách) ale pravděpodobně se vám bude vracet přinejmenším ve snech.
Kromě toho, že se mi teď v hlavě míchaj různý motivy jako třeba pá parapapapa, pá parapapapapam z Honza málem králem, ale i nehudební zvuky, které DJs provází. Táta. Tady místo táta by měla betj empétrojka s tim zvukem, ale možná si na ně zkuste zajít 13.11. do Rubínu, a uslyšíte sami.
Jenom to vstávání v sedm třicet, když člověk přijel rozjařenej v půl třetí do Prahy(tyjo díky kluci za ten štrosmajerák, měl jsem výbornou cestu noční tramvají s knihou, a pak jsem chytil i tu 56tku co jsme ji potkali – vůbec to byly skvělý dva dny), ještě s vědomím, že mě ve škole čaká jeden problém větší než druhej…HU. To bylo docela vostrý. Seděl jsem v tureckým sedu ve sprše a přidával si čím dál tím horčí…horčejší..vařícněj… prostě teplou. A tam, kam mi nedopadaly proudy vody mi byla zima. Připomnělo mi to včerejší koupel na chatě (na komfortní chatě) páně Ff, byl jsem špinavý, zpocený a zmuchlaný, ale napustil jsem si trošku horký vody včera v jinak úplně vymrzlý koupelně (chata leží na pomezí šumavy a něčeho ještě jinýho v Starý Hadrabavě a tam už byla kosa taková, že kdybychom nezatopili ve všech místnostech, umrznou nám všem nosy mezi ušima), a pak jsem byl čistý, voňavý a narovnaný, vyhlazený, spokojený.
Ne tak dnes ráno. Dnaska ráno to byl docela masox, ale prostě jsem pak vylezl ze sprchy, voblík si tričko s batmanem (jo je to to slavný tričko, co jsem měl na sobě na obou koncertech dnesjazzu, možná mám ještě i fotku s nim včera z Klatov. Jenže nic nebudu slibovat, teď sice píšu ale za chvilku budu zas instalovat a přeinstalovávat…a to dlužím ještě fotoreport z úštěka…no asi až v příštím tejdnu) a vyrazil jsem do práce.
A tam jsem se dozvěděl tu skvělou zprávu. Jak už to v těch lepších příbězích o boji dvou stran bývá, řešení situace je neočekávané, něco jako když… hm teď nevim sakra… jo jestli jste viděli Vetřelce IV, jak se nakonec provalí co je zač maličká kosmonautka kterou hraje maličká Winona Rider (kočka největší i když krade, pro mě za mě si může ukrást třeba boeing… nebo concord, to už by stejně nikomu nevadilo, žejo. A bůhví jak to s tim kradením je). A nebo překvapivej konec klubu rváčů, žejo. No. Tak takhle nějak jsem si připadal, když mi řekli, že paní co cvičí jógu se Compiho vzdala a místo něj si vezme svůj starší počítač, kterej jsem zapojil a na kterým VŠECHNO FUNGUJE JAK MÁ.
Jupí tyvole. Radost.
Teď instaluju novou mašinku panu Vogelovi, kterýho se teda trochu bojim, ale ne moc, docela se to dá zvládnout… ale tušim, že to nebude tak jednoduchý ještě s nim. A compi mi tu stojí odpojenej a klepe se co s nim udělám, až mi na něj zbude čas. Nainstaluju na něj…tyjo… no něco úplně strašně ujetýho. Tak.

Bane, nebudu mstivej. Nitszche řekl že když nahlídnete do propasti, ona nahlídne do vás? Možná jsem přebral část jeho vlastností. Teda toho compiho. Uvidíme, nechám se chvilku zapojenej, stáhnu nějaký updaty a pak uvidím.

Za necelej tejden jedem………………………………..NA RADIOHEAD.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *