hudba k číštění zubů

dneska jsme to s Aid Kidem dotáhli na jeden nezanedbatelnej milník, nahrubo máme hotovou hudební stavbu prakticky celýho filmu. je to samosebou milník spíš mentální a jak je z první věty poznat, zatim nám vlastně ve skutečnosti ještě trochu chybí… ale až to zejtra Ondra dočistí a pošle, bude si to pan režisér moct poslechnout celý s hudbou, co jsme mu připravili. místo tý referenční.
a nás to čeká taky. tyjo, tyjo. trochu se na to těšim, trochu jsem z toho pořád napjatej, jak je to komplexní a velký.

taky jsme dneska měli sraz lektorů workshopů pro Palác Akropolis. a jako vždycky to bylo živý, veselý, vřelý a nečekaně blízký.
to jsou mi zkušenosti a zážitky.

jsem ospalej, vyčistim si zuby u kusu pomalýho Ripleyho a pudu spát.
zejtra jedu pro výstavu do Litoměřic. Uteklo to, jako utíká všechno.
Výstava v NTK v Praze ještě běží.
Jako běží taky všecho.

běží mi i členství v Audioteka Klubu a tak můžu některý knížky poslouchat zdarma. Jako třeba asi osmdesátihodinovýho Šóguna, což je paráda, a to je jenom první část čert vá z kolika a na internetu je teď z toho seriál, ze všeho teď je seriál, už jsou i seriály o starejch dobrejch, nebo i špatnejch moderních, seriálech, rozumíš, ale mně to nevadí, mně se to líbí, já to mám hlavně k čístění zubů

15 procent

nu. jak to bývá obvyklé, nepíšu, tudíž žiju dobrodružným životem ozlomkrk.
– vernisáž v Cafe Prostoru byla bezvadná, šílená, ale bezvadná
– byli jsme na víkend v lesní škole, bylo to tam moc hezký, i když jsem byl tentokrát vážně docela ušlý a moc jsem toho nevykoledoval. ale neni každej den koledníček, jak se řiká
– Maruška a Tedík vyhráli hlavní cenu za hlavní roli ve videoklipu Dál na No Stress Music Awards a bylo to slavnostní a velkolepý, jak jsem ani nečekal. Byli jsme z toho pyšní a šťatní. A Mářa taky. hejahou.
– skoro tejden jsme byli na Portáši a bylo to bezvadný. dlouhý dopoledne s dětma na poloprázdnym hřišti, krátký procházky po okolí a večerní decentní bdění s kamarádama, co jsme mezi tím vším kameráděním vyrostli a teď jsme dospělí. mám to tam moc rád.
– Maruška tentokrát hodně malovala na výstavu, kterou bude v sobotu představovat v Brně na Žen Festu Martiny Trchové, a tak jsem se tentokrát věnoval práci jen v těch nejnezbytnějších případech. udělali jsme velkej kus na hudbě k filmu, začíná se nám pomalu blížit ke konci nahazovací fáze. Režisérovi se navíc ten velkej kus líbí, tak mám radost. jsem zvědavej a držim nám palce.
– v sobotu jsem hrál v Krasetíně s Maruškou Puttnerovic a Martinem Novákem a bylo to moc hezké. Takový osamělý vejlety maj v sobě i lehkost toho osamělýho jezdce i tu jeho tíhu. Haha. No. Krásný hraní, krásný místo. Možná se líhne nová písnička.
V neděli jsem se vrátil do bytu připravovanýho na Mášinu rodinnou oslavu narozenin. A to bylo včera.
Všechno nejlepší, moje milá.

Z 15 procent baterky zbejvá 12. Cejtim se taky tak nějak. Za tři minuty půlnoc.
Jdu spát.

jarní tání

i bych něco napsal, ale když už mám takhle večer volno, bejváv většinou kolem desátý už ospalej jak pes a nic neudělám, a tak si buď jdu lehnout, nebo koukám na netflix do jedný. a pak si jdu lehnout.

u bratra pankáče jsme byli
měl jsem sraz se základkou po 33 letech a bylo to dobrý
Anděla jsme nevyhráli, vyhrál ho David Koller, což neva. Máše to megatuze slušelo, náš tým se nesl a bavil jako králové a ráno jsme neměli kocoura, což jistě leckterej oceněnej oslavenec říct nemoh. Cena by desce jistě pomohla, ale i tak se ta osmipísničková nahrávka dostala velmi daleko a tak jsem s tím v míru. dál budu dělat, co dělám.

dneska jsem byl na terapii a bylo to zase super. teď bych i něco napsall, ale usínám u netflixu a tak si jdu pro kartáček a jdu spat. dobrou s kobrou

Březen

Výstava větší než malé množství menších skutečně zafungovala a povedlo se mi díky ní sehnat zbytek peněz na únor a březen. A taky na pár nových pláten a barvy. A taky na tejden na horách u pankáče.
celý to bylo praštěný, jak už rodinný setkání bejvaj. A taky pěkný a náročný a veselý i zatažený. Všechno. Najednou. Maruška pod vedením Verči poprvý lyžovala. Už podle videí z prvního dne moc hezky. A podle maminky i druhý a podle mne i třetí den. Nebojí se, krásně vykrajuje obloučky a jezdí na vleku. Další kus samostatnosti do vínku.

a teď už jsme zase zpátky doma skoro tejden. Brácha technař má dneska narozky. Princezna Kate má rakovinu, jak se ukázalo, když ji pár týdnů nikdo neviděl na veřejnosti. A u Moskvy ozbrojenci Islámského státu zaútočili na divadlo.

svět běží dál. Blíží se jaro. Oba jsme s Mášou dost unavení. Za týden a den jdeme na vyhlášení Andělů.

neděle večer

byli jsme u Amelie nad Černošicemi, pršelo, ale bylo to moc hezké. měl jsem zrovna spíš introvertnější dny a tak jsem toho moc nenapovídal, ale na návštěvách, jako je tahle, to ani není tolik potřeba. nakonec se mi i venku po tmě rozhořel oheň tak akorát na tři buřty, který jsem postupně opekl a částečně pozřel a částečně odnesl dovnitř. poslední z osmi kousků, které Máša to úterý před 12 dny pořídila, jsme dneska chtěli vzít na vejlet a obětovat „ptáčkům“. ale zapomněli jsme na něj. i tak to byl super vejlet.

o tejden později jsme se byli s Aid Kidem podívat na filmu, ke kterýmu to teď už vypadá, že skutečně budeme hudbu dělat. což je ohromný. a jelikož jde do léta do kin, brzo se do toho budeme muset zostra pustit. no ty kráso. těch věcí, který spěj a spěj a spěj… a pak se to najednou začne všechno probouzet, jako takový ty vetřelčí vajíčka…

hodně maluju. budu mít teď v atelieru výstavu malých obrázků. mám je připravený, ale zároveň výstava začíná zejtra ve dvě a budu si muset od rána docela švihnout, abych všechno stihl pověsit a uklidit a okouřit šalvějí. no ty kráso po druhý.

s holkama jsme dneska vyjeli tramvají na Kobylisy a sešli přes vyhlídku dolů do Troje. Vzpomenul jsem rychle na časy, kdy výprava pro rohlíky a sýr do místní Žabky, bylo jediné povyražení nájemných copywriterů… jo a pro Frisco samosebou. Nebo pivíčko. Nebo tak něco.
Ale zase jsem se rychle vrátil do přítomnosti, protože od tý doby se toho změnilo tolik, kolik bych si tenkrát ani nedoved představit. že se v den naší svatby s Mášou zřítila lávka a už tam stojí nová, patří mezi ty míň převratný změny. a ty změny mne teda udržovaly v tý přítomnosti. dneska na procházce. došli jsme i do kavárny Karel, která se mi moc líbila a maj tam teda skvělý jídla a dortíky a kafe, akorát se tam už zase, jak bejvá v neděli odpoledne zvykem, začali hromadit lidi. a to je mi zase bez alkoholu nepříjemný. a tak jsme šli.

ještě bych toho moh napsat tolik. nejen o dnešním vejletu, o každý hodině mýho života, kterej uplynul, co jsem sem psal naposled. ale jsem ospalej, ospalej jak písek v řece. jdu sníst jabko, nebo něco, lívanec od snídaně, podívat se na druhou část druhýho dílu animovanýho Modrookýho samuraje na Netflixu a pak si u první půlky třetího vyčistim zuby a čau, do třičtvrtě na sedm o mně nikdo nic neví.

teď mi to přijde jen jako předchozí myšlenka, jak se ráno probírám ze spánku a snažim se ještě zabrat, jak vedle z parádního pokoje zurčej ta tři děvčata, tak už to jde jen tak lehce… tadá

a je neděle večer a všichni spí

jako oka mrknutí



výrazně lepší

Hned odpoledne se to začalo lámat k lepšímu. I díky průzkumu vnitřního terénu zaznamenáváním aktuálních pocitů při psaní včerejšího postu, se mi trochu ulevilo. Do večera mne bolela hlava, ale parádně se nám povedlo všem zalízt do velký postele a obě holčičky během chvilky usnuly… takový štěstí najednou, vidět s jakou důvěrou uvolněný odplouvaj do Hajan

Dostal jsem včera taky nadějeplný zprávy z jednoho tajuplnýho skorokonkurzu, tak jsem zvědavej a napjatej spíš příjemně tentokrát

a plakát na Pašije se líbil

dneska byla část dne v atelieru Máša a já měl krásnej čas s holkama. Napřed na návštěvě u Tondy, Zoly a Lekníny, kde nás zase rozmazlovali různejma laskominama, historkama, výrazovým tancem a nakonec i domácíma mangovejma nanukama. Jula si dala kus steaku. A moc hezky nám pak bylo i doma.

A teď už se mi tu vrtí Maruška, se kterou kvůli střídavýmu meziholčičímu buzení občasnym zakašláním spim v obýváku, tak to vypínám a jdu taky spat, je hrozen hodin. Dob. Dob.

Takový dny

Leden a únor bejvaj v uměleckým světě jedny z nejtěžších měsíců.
Díky vzpomínkovým postům na Facebooku na mne vypadává, jak jsem loni i předloni touhle dobou hrabal u dna. finančně i co se týče sebevědomí a víry ve správnost svýho rozhodnutí a cesty.
a i když jsem jistě na spirále uměleckýho živobytí ušel kruh či dva vzhůru, ve dny, jako jsou tyhle, to na mne padá.
čekám, až mi na účet dorazí peníze za koncert v Děčíně i za několik už delší dobu prodanejch obrazů, ale je ticho po pěšině. Takže každý ráno a každej den kontroluju, jestli něco, ale nic.

Dneska jsem se navíc blbě podíval do kalendáře a s vědomím, že mám terapii od 10:00 jsem chutě vyrazil, abych zjistil, že byla od 9:15 a tak jen pošlu peníze. Docela by se mi to povídání šiklo. Achjo. Jenže v takovýhle dny to bejvá, padá to všechno najednou.

a tak sedím v čase, co si tak srdnatě hájím před mou nejmilejší rodinou, pracuju na plakátu k Českolipským pašijím a dalších rozmalovaných obrazech a přijdu si blbej a netalentovanej a i ty obrazy mi přijdou že jsou stejně jako já blbý a ta rozdělaná písnička, ambiciozní a velkolepá… blbá.

a do toho všeho mi došla tráva

můj život je místama dost jako stripy s Anjelem. Hahaha.

pozejtří se vyhlašuje druhý kolo nominací na Anděly, (haha again) a já cejtím, jak je to ve mně natažený jako struna, i když se tím na vědomý úrovni nezabejvám. Hodně lidí kolem mne bylo hodně zklamanejch, že jsme těch nominací, třeba za videoklip, nedostali víc. Bylo zajímavý, jak jsem se pak často ocitl na té chlácholící straně dialogu. Prej jsem v tom byl docela dobrej.

a pak přijdou takovýhle dny, starý známý. Vim, že to přejde, vim, že mi stačí pustit se pomaličku do něčeho, co mi udělá radost. A celej ten kolotoč věcí navázanejch na tu plápolající radost, se dá znovu do pohybu. Nespočítal bych, kolikrát jsem se v podobný situaci a rozpoložení ocitl jako řadovej zaměstnanec. Mockrát. A vida, kde jsem.

tak si jen poznamenávám, až se mi zase bude dařit (za pár dní, zejtra, odpoledne), abych si vzpomněl, že jsou v celý tý kráse i dny, který, jak řikal Homér, nejsou zadarmo.

českolipský pašije mezi tim doschly, jdu udělat druhou vrstvu. Pak bílejma tečkama pomaluju zbytek malý kytarky, co pro mne postavili Red Bird Instruments, aby se mohla ta z klipu a křtěcích koncertů vydražit pro nadační fond Krtek.

A pak se tu půjdu prohrabat, někde jsem si tu v atelieru schoval jointa na horší časy.

*ono se mi to ostatně bude hodit. Ten nedostatek hulení. Jelikož bych se rád v Psyonu v průběhu tohoto roku zúčastnil ketaminem asistované terapie, měl bych před tím několik týdnů asbtinovat. Ještě mne čeká několik pohovorů, ale blíží se to. To bude ještě zajímavé.

Dobrý ráno, Praho

I včera jsem usnul při uspávání. A stejně, jako na začátku týdne, jsem s tim byl vnitřně srovnanej a uvolněnej, stejnak už bych toho večer moc neudělal a povolit a rozplynout se ve snění bylo lákavý a občerstvující.
a tak jsem se vyhrabal v obvyklý školkový čas, 6:40… a teď sleduju, jak se pomaličku za oknem světlo na protějšim baráku proměňuje z bledě modrý do lehoulince narůžovělý. Zapálil jsem svíčku na rodinným oltáři, panečku, kdo by to byl řek, že něco takovýho budem mít. A teď u stolu v parádním pokoji sedím, bílá kočka Placka chlupí o 106 na mym klíně a já ji levačkou hladim po zádi a pravačkou, palcem, píšu tenhle post.
není to až tak pohodlné, ale je to ten pravý, krásný a skutečný život.

Praha začíná hlomozit, kdesi v dálce, jako by Godzilla táhla po Miladě Horákový takovou tu olbřímí nákladní loď… ale jakoby v dálce. Autobusy svištěj Veletržní, zvuk aut na chvilku získá vejšky, jak projede kolem ústí naší ulice.
myslim na maminku, kterou ráno budívají karosy, plné dělníků a pak dětí, zastavující a rozjíždějící se na stopce pod jejími okny.

dalamánek

v pondělí večer jsem usnul při uspávání Marušky a tak se stalo, že jsem spal asi jedenáct hodin, což byl v úterý překvapivě dost znát. byl jsem svěží a veselý, inu, jako dalamánek.

venku chvilku bylo jaro, pak se zatáhlo a teď, ve středu pozdě večer, nebo ve čtvrtek ráno, je už zase regulérní lisopad.
Moskvičům se řikalo, nebo možná jenom můj táta jim řikal, nebo možná jen tomu našemu, Ragulin. to jen tak, že to vytanulo.

dědeček Jindřich absolvoval minulý týden operaci a čištění krční tepny, v pondělí ho k nám přivezl taxík a i když byl první dva dny trochu přešlej mrazem, nebo teda spíš normálně po operaci oslabenej a spavej, dneska už vypadal výrazně veselejš a zejtra večír zase jede dom, aby v pátek stih doktora.

letí to.

v pátek jsme hráli v Děčíně a bylo to moc dobrý. neučesaný, zatim zpěvově velmi sporý a každýmu z nás by byla ta nedělní zkouška, naplánovaná a pak zrušená kvůli rýmě, udělala dobře. ale na druhou stranu jsme byli schopný celej koncert odehrát právě s tou pozorností a nepředpřipraveností, že mi to zase celý najelo a všem se nám to moc líbilo a všichni, co přišli a jen trochu se zdrželi, byli nadšení. a taky se omlouvali, že nepřišlo moc lidí. že Děčín a všichni jsou na horách.
já jsem měl krásnej zážitek z koncertu, viděl sem Ctirada Bastla nadšenýho z kytary od Red Bird Instruments, kterou jsem pomalovával a kterou si nechal Ctirad postavit a která mu v pátek přišla. a ještě jsem celou naši pražskou sekci kapely Hvězdy rozvezl po Praze a pak v půl druhý v noci zaparkoval na Letný.

hodně času teď trávim v atelieru. a skutečně se tam za mnou postupně začínají stavovat kamarádi a známí, stejně jako milovníci obrazů. ne mnoho. dva, tři do tejdne. a občas si někdo nějaký obraz nebo pár menších obrázků odnese.
a když ne, sedím tam, poslouchám audioknihy, podcasty a nebo střešní varhany. a maluju. teď často takový propadávací obrázky.

dobrou

chvála atelieru

když fouká vítr, někde na střechách rozeznívá zvláštně naladěný akordy. nebyl jsem si z počátku jistej, jestli to jen nehraje někdo na varhany. ale musel by hrát, jen, když fouká vítr. je to moc hezkej zvuk

nevim, jestli půjde nahrát

ráno vyhlásily ceny Anděl 2023 přednominace.
Hvězdy jsou nominovaný v dospělý kategorii Sólový interpret. Mám z toho velkou radost.
15. 2. 24 vyberou členové akademie ze současných sedmi přednominovaných tři finalisty a 30. 3. pak jednoho vítěze.
se mnou jsou v soupisce:

Ben Cristovao
David Koller
MC Gey
Sofian Medjmedj
Viktor Sheen
a Marek Ztracený

tak schválně

udělal jsem spíš takovou opečenou bramborovu kaši, než hashbrowns. byla moc dobrá. ale ani tu, ani dokřupava opečenou slaninku… a nakonec i velkou část nečekaně objednaného volského oka, Marjánka nakonec nejedla.
Tak jsem to dojedl já a na jedenáctou jsem už v ateliéru předával obraz na motivy písničky Tatínci, jednomu tatínkovi, co si pro něj přifrčel vozem a co jsme si jen tak sympaticky potřásli rukama, předali obraz a zase odfrčel.
A já v Atelieru maloval na papírovej sáček od barev, na velikánský plátno a jeden z Pathikových bubnů… a když foukal vítr, poslouchal jsem, jak někde rozehrává nějaký okapy, nebo škvíry ve střešních taškách… nebo, jak někdo, vždycky, když zafouká, jemně zahraje rozevírající se akordy na klávesy starých varhan