Z vraku blogu – zápis číslo 48

Dny se střídaj jeden za druhym.
Všechny sou stejný.
A každej úplně jinej.
Někdy se vlečou jako bruce willis ve smrtonosný pasti, když si rozřezal nohy vo všechno to rozstřílený sklo.
Jindy zase letěj jako bruce willis, když se ve smrtonosný pasti řítí z mrakodrapu přivázanej jenom na požární hadici, do toho nad nim vybuchuje helikoptéra a bezmocný kousky rukojmejch lítaj všude, kam se podíváš.
Dnešek je něco tak mezi. Asi jako bruce willis ve vaně.

Zato včerejšek.
Včerejšek byl fajn. Večer jsme se zůzou zašli do českýho světa na setkání s romanem a evičkou (neplést si s párem z včerejšího zápisu, tohle jsou lidi z tábora a jsou úplně fascinující pozitivní energií, kterou kolem sebe nejen šíří, ale zároveň i rozstřikují takovejma malejma stříkacíma pistolema a rosičema na kytky. Po vynikajících večeřích a několika pivech jsme sedli do auta a jeli na takovej kopec nad prahu, z kterýho jsme koukali na rozzářený světla toho mohutnýho města. Ve strašlivě ledovým větru jsme si zapálili jointa a povídali si o všem možným. Vážně vynikající akce. THNX to ALL.
Dneska jsem trošku hodně zaměstnanej, teď jdu ještě najít nějakou drobnost na mapě Berlína (stadionek Velodrom Arena) a pak už jen počkám na tajemného pana ff až přiběhne a sní mi mou polívčičku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *