Z vraku blogu – zápis číslo 50

Kdybych byl co k čemu blogger, začal bych dnes ráno ve čtyři alespoň skromným zápisem.
Včera to byl tedy velmi, nebál bych se říci ani, famózní den. Převčírem jsem naznačil, že si jdu kupovat zimní budnu. Po dlouhém hledání (chodit po praze a zjišťovat co kde nemají či mají příliš mastné je teda v pomaluseblížících předvánočkových tlačenicích trošililinku oser) jsme objevili jednu fajnovou v Tesku, zamluvili s tím, že se pro ni vrátíme.*
Včera ráno jsem vstával časně. Jel jsem pomoci nakládat nástrojovku do auta. Je to strašně speciální druh zábavy, který se provozuje zpravidla časně ráno či hodně pozdě večer. Výjimečně odpoledne. Jde o něco jako tetris (znáte tetris, ne?). Velký množství beden se v malým množství lidí přemísťuje z hloubky sklepa či výšky půdy před auto s co nejmenším nákladovým prostorem. Načež přichází ta úplně nejvychytanější část hry. Všechny ty bedny se musí strategicky naskládat do prostoru, kam se teoreticky nemají šanci vejít. Je to něco jako třeba stěhování, nebo malování…trošičku tenhle druh zábavy, ale je to daleko (široko) lepší a veselejší.
Včera ráno trochu nic moc, jelikož jsme měli obrovský auto a skvělýho nakladače. Za chvilku už to bylo a já se mohl vrátit do práce. Trošičku nám ubyl shon a já se tady jenom tiše rvu s compim, kterej si i po další reinstalaci dělá, co nechci. Takhle paličatej počítač jsem dlouho neviděl.
Po práci jsem šel odnýst CDčka do sfinga křížovky, která (a to vůbec nevim jestli jsem se zmínil) v čísle věnovaném obrům nabídla jednu stránku i kapele obří broskev, v který hraju na hubu. Ty cdsa byly jako výhra. To je fajn, ne?
jo, je to fajn.
no a zde se vracím k hvězdičce *
i přesto, že už jsem měl jednu budnu zamluvenou, nahlédl jsem včera ještě do alpinusu a během dvou minut si vybral jinou ale krásnou co vám budu povídat.
no a to je k hvězdičce všechno.

Po přesunu do nuslí a malým špíčku s pirkem (sledovali jsme záznam koncertu underworld…teda skvělýho koncertu underworld) odsun z5 na I.P. Pavlova, vyzvednout Zuzu a hurá do Lucerna Music baru na koncert Lenny & Secretion společně s Divadlem Continuo. O spojení těchle dvou uměleckých subjektů (tedy lenny a divadlo) jsem se zmiňoval v prázdninových reportech. Společně pracovali na představení Kratochvílení, což je neuvěřitelně krásná věc. Už před začátkem se pohybují herci mezi diváky a připravují si půdu. No a včera, když jsem se blížil k LMB a uviděl jednu z hlavních postav, jak prochází mezi vymazlenýma čtrnáctkama a pod vousy si mumlá: No to už snad opravdu přestává všechno! vybavilo se mi tolik věcí, vzpomínek a pocitů, že mi praskla hlava, a nemít čepici, kusy mozku by se rozlétly všude kolem.
Z včerejšího večera mám pak podobně silný zážitky. Čepici jsem musel i v tom největším vedru nosit pořád. Žongléři, artisti a provazochodci nad hlavami diváků, krásná Celline na hrazdě v bíle zářícím kostýmu a pod ní neuvěřitelně nakopnutá kapela. Opravdu spokojenost, úžas, respect. THNX to ALL.

Na poslední kousek jsem prodával cdčka a potancovával si a povídal si s přáteli, kteří se u mne zastavovali a občas mi přinesli pivo či cigaretu. Vida, včera tam vlastně byl i můj bratr jiří a fakticky spousta tuze zajímavých bytostí, myslim, že jsem tam zahlíd i tu holku z tý trambaje.
Po skončení mé prodavačské epizodky jsem se uchýlil ještě na chvilku k hornímu baru a pak tradá….noční tramvaje do Westu. Táhlo na druhou a we westu už čekala lenny, lenka zvěřinová a její moudrý přítel (možná vlastně manžel), za chvilinku dorazil i sám nejvyšší Š.S. a začalo se jíst, pít, hodovat. Bylo by to překrásný zakončení večera, nebýt toho, že překrásný zakončení večera přišlo ještě asi o hodinu později, když jsme seděli u lenny, kolovalo lehoučké předspaňové brčko a všichni se už tak měkce omílali v chladivých vlnách klidného rozhovoru a pak už spááát. Domů jsme dorazili ve čtyři.
Kdybych byl co k čemu blogger, začal bych dnes ráno ve čtyři alespoň skromným zápisem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *