Kolikrát už jsem psal takovej příspěvek. Zpátky u stroje. Po všech těch výjimečnejch dnech se zase vracím ke klávesnici. NA ČVUT, ve Vodafonu, v Boomerangu, v NMDS… a teď taky. Po momentech zázraků a vytržení přichází
všední život, běžný dny.
Což mě těší, nevadí. Jen si přeju, aby do dvou lete byly mý běžný dny stejný, jako ty zázračný. Abych se mohl věnovat kreslení, malování, psaní a hraní a dokázal tak zajistit rodinu. Abych nemusel chodit do žádný kanceláře, jiný, než svý vlastní. Abych nemařil čas mezi tabulkama a přeposíláním mejlů. Ale tvořil. Makal. Pracoval. Stavěl, vytvářel, skládal, střihal, komponoval.
S pocitem, že jsem správně. Tady a teď.
Abych si pak mohl napsat:
Zpátky u zdroje.