Před deseti měsícema se mi podařilo konečně sestříhat skoro rok a půl starej klip k písničce Poslední. Byl to experiment dlouho uloženej v mý hlavě, nápad, kterej byl tak za hranou mýho běžnýho uvažování, že jsem se bál a lákalo mě to zároveň.
Samotný natáčení bylo docela těžký, byl jsem hodně vystresovanej. Během natáčení všech těch vyšponovanejch scén jsem se cejtil spíš blbě, postával jsem a popocházel kolem, dolejval, postupně jsem se taky docela dost opil a nakonec jsme se pohádali s Mášou, když mi pomáhala nasazovat černý kontaktní čočky. Ty samý, jaký jsem si u Amélie v koupelně pokoušel nandat před zrcadlem. A protože jsem si z tý opilosti ani hádky nepamatoval přesný pokyny, musel jsem si to najít na Youtube…
A jak se tak na to koukám a jak mě napadalo u toho zrcadla, ty dva klipy se vzájemně tak zvláštně podporujou, navazujou. Jako bych to měl celý vymyšlený dopředu. Když jsem napsal
Ta maska je pro mě symbolem určitý proměny
A já si ji sundám
Až budu proměněný