Neděle začala dobře. Po povedený PechaKucha Night a afterparty jsem se hezky vyspal a probudil svěží. A přes Facetime si povídali s Mášou a Mařenkou. A pak jsem si dal sprchu. A pustil se do práce.
V tu chvíli mi zavolali, že pokoj, kterej jsem měl mít k dispozici do dvou, potřebujou vyklidit.
Přesunul jsem se do Pikoly, což je teda výhra, protože je to vynikající kavárna s vynikajícíma pochutinama a skvělou kávou. Navrch jsem tu potkal Efu s Nitkou a malým Ferdinandem, který sice znám… ale mnohem víc z jednoho z prvních blogů Youngprimitive, než osobně. Bylo to moc milý setkání, snědl jsem dva dorty, konkrétně banánovej řez a dort s lesním ovocem… Ferdinand naříkal, protože si zadřel třísku. Myslel jsem na to, že za dva roky bude Maruška už taky takhle velká. A já budu foukat třísky a odřený kolena.
V Bukowskim jsem se zapojil, rozložil, přichystal. A poprvý přišel na mý vystoupení jenom jeden jedinej člověk. Nakonec vlastně nevím, jestli platící, nebo ne. Kromě něj si koncert poslechla jen servírka a pořadatel… a na chvilku se stavil jeden z číšníků z Pikoly…
Myslim, že to bylo dobrý čtení i hraní, i když jsem trochu bojoval s Voxem Valvetronixem, nebo jak se ten transformer jmenuje. Můj jedinej oficiální posluchač byl spokojenej a pak mě hodil do Zábřehu na vlak.
Na místě jsem byl dvacet minut předem.
Vlak měl hodinu zpoždění.
Byla zima a bylo to dlouhý čekání.
Ve vlaku napřed nebylo místo, takže jsem se s nacpaným a těžkým dvojfutrálem vyhejbal průchozím v uličce. Záchody v našem a okolních vagonech byly mimo provoz. A začala bejt zima i vevnitř.
Ale uvolnilo se místo a tak jsem závěr cesty strávil v klidu.
Nevím, jestli tou one man show utrpělo mý ego, ale byl jsem z toho trochu smutnej. Zvlášť v tom vlaku zpátky. V kapse zbytek tisícovky, co jsem dostal na cestu. Myslel jsem na to ještě v průběhu dnešní čtyřhodinový firemní schůzky. Ale pak se to nějak vyplavilo a začaly prosvítat jednoznačný pozitiva celýho vejletu. A těch je nepočítaně.
A takhle je to často.
Naštěstí.
Navíc… to byla fakt dobrá one man show. Je radost, zase hrát. A jsem rád, že to pro mne byla rrradost i v takhle netypický konstelaci.
Dobrou
Dneska mi na Facebooku bliklo označení,pozvánku do Bukowskiho komentovala neznámá paní:
Tak já teda byl a bylo to super, doporučuji vůkol, a ještě jednou díky moc, Jakube…a doufám, žes dobře dojel zpožděním navzdory. Jarda
Tak je to všechno pořád k něčemu dobrý, no ne?
Teď třeba můžu řikat, že i pro jednoho posluchače udělám čtení a koncert, jak pro plnej sál. A bude to pravda. A ještě to pěkně zní.