jsem si toho zase nandal ranec, nabízet pomoc NMDS už bylo vyloženě zbytečný. To je ten skutečnej důvod, proč toho je teď tolik. Takže bude dobrý zabrat a pak už si nic nepřidávat.
Včera jsem nad prací seděl do půl třetí, ale vlastně mě to docela bavilo.
Předtím jsem strávil pár hodin lítáním po městě. VZP, kde jsem na přepážce potkal Evu Vohnout z Marienbadu. A na poslední chvíli podávaná žádost o stipendium na knížku Vřeteno, kterou jsem donesl na podatelnu Ministerstva kultury pět minut po termínu. Kdyby se mi nevybil telefon s mapou, nebo kdybych to Maltézský náměstí, nebo mapu na Malostranský či Malostranským, našel, nemusel bych pak trávit další hodinu na poště.
S knížkou je to ale mnohem zábavnější.
Po Palahniukovejch povídkách, z kterejch mi pak přišli všichni a všechno deviantní a úchylný, je to Andělí vejce Petra Stančíka a je to fakt radost číst.
Kdybych ale stipendium na Vřeteno dostal, mohlo by mi to pomoct příští rok skončit třeba dřív a poslední část strávit se zaplaceným nájmem na nějakém klidném místě, kde bude rodina pěstovat včelstva a strdí a já budu v chladivém stínu psát svůj první román.
Všechno se děje zároveň.
Svět by to mohl mít vytetovaný přes půlku Asie