Někdy zase dole

  1. Máša je nemocná, nejspíš angína. Je unavená, bolí ji hlava a klouby a celá ta nepříjemná věc. Já čekám na pracovní schůzku v Oku a mám blbou náladu.

Začalo to včera, když jeden můj známej, kterýmu jsem kdysi hrál na vernisáži, povídkář, chytrej chlap, katolík… už po několikátý na FB sdílel článek o tom, že ta blbka Merkelová, která sem pozvala smečku migrantů, nemá základní vychování, protože zvát lidi na mejdan a pak je ubytovávat u ostatních, je nevychovanost.

neudržel jsem se a něco pod to napsal. Ondřej, jak se ten pán jmenuje napsal něco zpátky, pár jeho přátel se připojilo.

dozvěděl jsem se, že jsem elitář, že jsem arogantní a svou hloupostí stahuju všechny do průseru…

internetový diskuze

nakonec jsem toho nechal, nejde vyhrát.

Dneska na mě ten samej článek vypadne z internetovýho virálního magazínu G.cz…

A já na to koukal, na tu kdysi jasnou kopírku Čilichili, párkrát opravdu vtipný vlastní věci… a najednou titulek:

Čtrnáctiletou německou dívku znásilnila a zavraždila Angela Merkelová

A tak jsem seděl v Oku a před Okem a bylo mi blbě. A smutno. A pak jsem celou situaci rozebíral s Michalem, kterej mi nabídl hezkou práci, na který bych se mohl potkat s Marasem a Miroslavem Vankem u Už jsme doma.

Rozohňoval jsem se. A zároveň mi bylo do breku z tý celkový celoplanetární neochoty porozumět si navzájem. Z toho věčnýho vzájemnýho okázalýho urážení a urážení se, který znemožňuje dialog a pochopení.

z toho, že to možná, že to vůbec nejde, porozumět si. Že vždycky budou polarity, že součást našich životů je to černý zvíře, který se každýmu promítá do života jinak, o kterým toho moc nevíme, ale který žije v každým z nás.

Že nedokážu vysvětlit a předat tu jednoduchou a jasnou věc, kterou jsem si nedávno naplno uvědomil při jedný noční práci.

Že jsme propojený úplně se vším a se všema. Že jsme neoddělitelnou součástí vesmíru, že jsme naplněný vesmírem, že v něm máme svý stálý místo. Že jsme nádoby, do kterejch se vědomí vesmíru přelejvá a který se časem rozpadnou a splynou s podstatou.

 

Dneska mi z toho bylo těžko. Ani napsat to moc nejde.

Dobrou

 

3 komentáře u „Někdy zase dole“

  1. díky za tenhle příspěvek. vnímám to podobně a jsou dny, kdy je mi z toho všeho hnusu ve světě fyzicky úplně blbě. ale pořád nějak věřím, že to podobně vnímá většina všech lidí, jen nás bohužel přeřvává nenávist, arogance a zlost, která bude ze své podstaty vždycky hlasitější než láska, pokora a smíření. ale z dlouhodobého hlediska je stejně silnější ten pozitivnější přístup. snad…

  2. je to marné. chtít po světě, aby nějak slušně fungoval. můžeš (a asi bys měl) žít, jak nejlíp umíš. ale nic lepšího se čekat nedá.

    jasně, taky mě občas ještě názory lidí dokáží překvapit 🙂

    1. nojo, je to tak
      občas mě to zaskočí nepřipravenýho

Komentáře nejsou povoleny.