Nedělní mírné ráno a rok zázraků

Nosím Marušku, jak říkáme, v Mandee, kouká mi do telefonu. Ráno vstala brzy, už stihla nočník, vanu, hračky, pití, jeden drobnej pád a jeden zaskočenej kocour Foum. A teď se kouká kolem, pozvolna vláční. V kuchyni zrovna zavřelo kafe, tiše ševelí meditační hudba, Green day Dookie byli už po ránu.

Marka sebou mele, jak se snaží dosáhnout nohou na Placku, která si vyskočila na stolek hned vedle naší kolíbací trasy. Chvilku jsme zkoušeli dělat na hudbě ke Gorila a já, kterou mi vrátili, protože ta první verze byla tak temná, že ji chtěj dát k Noční hlídce od Ljukjanenka, hehe. Ale Marunka je fakt unavená a tak si mne oči a ostentativně odhazuje dudlík a tak ji jdu na 100 % kolíbat, bez telefonu, tu naši zhmotnělou lásku.

Před rokem jsme se s Mášou vzali. Byl to rok zázraků.

Děkuju, Marušky moje