k tomu včerejšku:
brzy ráno jsem vyrazil autem do Řep. Řepí. Řepou.
i když jsem vstal včas, nějak jsem se asi zasnil během příprav, nevim, vidiš, teď si uvědomuju, že už vlastně nějakej čas vstávám mnohem dýl, než jen takovej ten rychlej, pětiminutovej koupelnokuchyňskej spurt… zkrátka jel jsem na poslední chvíli a dorazil kousíček po ní.
Sestřička med/citron mi hned zvesela oznámila, že tam teda hned šoupla pani, protože ta nechodí pozdě. že jsem po třech letech našel kartičku od pojišťovny, to ji nechalo zcela citron. pověděla mi, jak k ní choděj nachlazený lidi, co nechtěj chrchlat na pana doktora, tak blízko, až ji taky nakazej a ona pak místo na Piccasa musí zůstat doma, i když měla takovou radost, že tu výstavu prodloužili, to ji nemrzí, to ji dokonce sere.
Pan doktor měl dobré zprávy, moje štítná žláza se drží na stálém stavu, nezlepšuje už se, nezhoršuje, dobrý i ty ne tak dobrý protilátky mám jemňounce zvýšený, ale všechno v mezích, takže hurá…
kdybych vám řek svý tajemství, byste možná byli sami překvapení, jak velký hurá. to je fakt bezva.
na Roztylech jsem zaparkoval na kopci. Pak jsem zjistil, že jsem doma nechal návštěvnickou kartičku, takže si pro mne zase na recepci musí někdo přijít. Vyzvedl mne tentokrát Petr Stančík, kterej mi pak rychle pomohl natočit rozhovor s virtuální asistentkou… (héééj, kámo, nejenom s robotem, ale i s virtuální asistentkou teď natáčim videa, éééj, kedlubno, to koukáš, co?), rychle jsem ho sestříhal, odeslal, vyběhl zpátky na kopec, odpasrkoval a odjel domů.
Tam jsem překvapil Marušky a krátce se s nima poradoval, vyblbnul se s Marunkou a popusinkoval s její maminkou a frčel jsem, tentokrát tramvají, k MAlostranskýmu náměstí…
kde jsme měli dalších pět hodin sraz kvůli seriálu, co bych pro něj mohl dělat hudbu, ale co bych v něm moh i hrát, když na to přijde. A byla to dobrá chůzka a probrali jsme toho spoustu. A taky byla dlouhatánská a náročná místama a už dlouho jsem neseděl s takhle velkou partou lidí a nepracoval na něčem, co potřebuje takový soustředění, v tak rušným a na nápady a emoce a všemožný po i nedorozumění, uhů, je to mocná a turbulentní energie.
Velmi mě láká, pokusit se na ní napojit, porozumět jí.
Tak snad to nebude moc daleko a moc divokej a turbulentní rej eg.
Domů jsem se vrátil už trošičku orvaný. Než jsem dojel 12 Malostranskýho na Letenský, Maruška stihla usnout. A tak jsme si s velkou Maruškou hezky popovídali, podívali se na pár dílů třetí řady Terapie a napřed ona a pak i já jsme odešli do hajan