Slaměné dny

Marušky jsou u babičky na Moravě. Z nemocnice už je doma, ale podle všeho už nemůže být sama, takže se u ní další Marie a Jindřiška střídají.

Mění se tím plány, těžko se mi předvídá a plánuje. Beru to zatím jako návrh, zabejvat se budoucností spíš okrajově a zhruba. A je to docela příjemné, i když zároveň často nečekaně osamělé.

Včera jsem ráno odbavil nejnutnější, odeslal daně a odjel do Vonoklas psát s hrát na sundrum, nazvanej Malej Měsíc, o kterým jsem se jistě už okrajově zmiňoval. A pak jsem seděl proti oslnivě rozkvétajícímu špendlíkovníku a hrál. A vevnitř a psal. Večer povídání u ohně s Amelií… a pak spánek, hlubokej, hlubokej…

A teď jedu z práce. A na Muzeu končí internet. Tak ču