no vida

kobliha
minulej tejden Kutná Hora a Tábor…
v Táboře jsem hrál na vernisáži Jaromíra 99. Napřed mi v Pod Prahou spadl popruh, pak praskla struna a vypadl kámen z kobylky, takže se kytara rozlaďovala a rozpadala… ale dohrál jsem. A bylo to dobrý hraní.

Pak moc hezký večírek, jako za mlada, s Jaromírem a jeho suitou. A krásná noc s přeloženou vodou pod oknem. Kdykoli jsme se vzbudili, jez šuměl a šuměl, nahlas a přitom intenzivně uklidňujím dojmem.

po euforii minulýho tejdne se přihlásila únava. potřeboval bych víc odpočívat a míň přejíždět, cestovat, stěhovat, platit, platit, platit… ale zrovna mezi úkoly panuje nezvyklá hojnost.
práce neubejvá, jen nějak není vidět, když se odbaví.
rád bych si odpočinul.
ale nějak si to neumím zařídit.
a s tím bude třeba, v zájmu zachování duševní rovnováhy, hnout.










Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *