po víkendu

v pátek ráno jsme se s Maruškami sbalili a vyrazili směrem Česká Lípa. Zastavil jsem ještě na chvilku ve Starých Splavech na Zlatém návrší a vzali jsme maličkou k Mácháči.
Když jsem byl malej, byly to mý první velký zážitky s koupáním a Máchovo jezero bylo mý moře kdovíjak dlouho.
Po cestě nám pak pusinka usnula, spící jsme ji předali do péče mé maminky a odjeli společně na Ostré, do penzionu Pod Kalvárií.


Kdysi jsem tu byl po vánocích roku 2013, když jsem sem odjel do ústraní, pokusit se přijít na to, co je tak špatně s mým životem a vztahem, že mě to kroutí a ničí a stahuje dolů.
Bděl a psal a pil jsem tehdy v maličkým sporým a temně oranžovým pokojíku s výhledem do zdi. A celý penzion byl studený a osamělý.

Teď je penzion krásný a světlý místo. Blanka Mikulová, Aid Kidova maminka, kterou jsem doporučil Tomášovi Hlaváčkovi, jenž penzion nedlouho vlastní, z něj udělala nádherný místo. A my na tom místě strávili dva klidné, výjimečně odpočinkové dny a noci. Zhluboka jsme spali, posedávali a četli si ve stínu na zahradě, na západ slunce vystoupali na kalvárii. Prostej a jednoduchej život, skvělá strava a jeden moc hezkej vejlet na Helfenburk. Díky za tyhle parádní dny.
Hodně se mi ulevilo na všech frontách. I když pořád kašlu a frkám, je mi mnohem líp a veselejš vevnitř.

Když jsme přijeli v neděli do České Lípy, Maruška zrovna taky spala… a když se probudila, už u ní byla maminka. To bylo radosti. Malá se vždycky za ten výkend neuvěřitelně rozkouká, rozdování. Dostane nový trička, naučí se nový slova…

v neděli večer jsme docestovali domů
a intenzivně vzpomínali na ten krásný prostor, na ten klid, na ten prostor, vůni, cvrlikání ptáků… za oknem lomozila auta… je to jasný.

Musíme pro nás najít klidný a dobrý místo, kde budeme moci dobíjet energii po vší tý tvorbě, práci, ježdění. Kde budeme spolu. V klidu, radosti a lásce.

Tohle léto by to na nějaký čas mohlo být právě Ostré.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *