dechberoucí

mám rád to slovo… a došlo mi, že mám tendenci ho poslední dobou používat často. A že často musím hledat další výrazy úžasu, krásy, nadšení… může to samosebou znamenat, že jsem vrcholně nekritickej.
Ale taky to může znamenat, že žiju fakt báječnej život.

Minulej tejden jsem měl dovolenou.
Vzal jsem si ji trochu nečekaně a strávili jsme ji z velké části u Amelie v domě se zahradou. V pátek jsem vyrazil na koncert do Brna. Po dlouhé době sám, byl jsem z té cesty a všeho tak nervózní a soustředěný na předpokládanou náročnost… že mě pak ten parádní koncert a spousta lidí a silná odezva úplně zaskočili. stál jsem tam, na hlavě masku a ruku na srdci a usmíval se a usmíval.
můj spolujezdec Oskar se ukázal jako zábavný a chytrý, i když skutečně důkladně komplikovaný muž.

V sobotu jsme se původně na tajnej festival B. měli vypravit všichni, ale nakonec pršelo a tak jsme vyjeli jen jedním vozem a bez maminek a dětí. Ale bylo docela chladno a všude mokro a vystoupení Malého zvířete se kvůli vypadávající elektrice přesunulo z deváté na dvanáctou… takže to nakonec bylo dobře.


Ovšem návrší a akropole a celý ten krásný svátek radosti ze života, byl překrásnej. Skvělý světelný instalace, parádní hudba, usměvaví a laskaví lidé. A i když jsme nakonec začínali v půl jedný, odehráli jsme moc silný a dobrý vystoupení.


A pak nastal čas na večírek, který byl tak intenzivní, že jsem měl hodinku co dělat, abych se se vší tou krásou vypořádal. A potkal jsem se i se svojí stínovou stránkou, potancovali jsme si parádně, jen co je pravda. Ovšem vynořit se na druhé straně do svítání a kaleidoskopických mraků byl jeden z těch dechberoucích zážitků, který daly tomuhle postu jméno.
Rád bych poděkoval Ondrovi Matajovi, kterej mi byl skvělým průvodcem, přítelem i oporou. i všem lidem tajného festivalu B., kteří ten den tančili a oslavovali taky.


Po pár hodinkách spánku jsme zase svěží, přepravíme se do Prahy… ale tak se to sejde, že o pár hodin později zase míříme zpět. s mými Maruškami, Jindřiškou a Járou. tuze jim to chci ukázat a mám velkou radost, že se jim to všem velice líbí.


Když v noci zavírám okno a venku burácí bouřka, myslím na ty, co zůstali na kopci uklízet…

ale pak se zachumlám do peřin k těm dvěma oddychujícím voňavým pokladům… a všechny ty zážitky mě uspí, jako když do vody hodí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *