dneska ráno jsem se v jednom brněnským bytě vzbudil v manželské posteli vedle Toma, zpěváka mých oblíbených Ghost of You… přesně tam, kde jsem se pár hodin před tím ukládal. byl jsem tu na návštěvě a bylo to bezvadný.
zářící Měsíc na Kraví hoře jsme sice nenašli, ale viděl jsem novej vrch Brna, skvěle se najedl pleněných cuket a užil si úplně megaklidňoučký večírek s kratičkou bouřkou veprostřed a navrch i s Františkem, kterej chodí s Danielou, kterou jsme potkali s Mášou tři roky zpět v Amsterdamu, kde nás pozvala na kávu. V kavárně, kde obsluhovala. Tentokrát jsme spolu strávili vlastně mnohem víc času, než tehdy… i s Tomem jsem se viděl poprvý takhle dlouho… a Františka, toho jsem předem neznal vůbec…
Bylo to fakt moc hezký, klidný a světlý
A ráno jsem se teda probudil, přečetl si zprávu od bráchy Technaře, kterej už se těší dom a na kterýho se teda taky dost těšim… a pak jsem sesbíral svý krámy a seběhl těch asi 80 pater dolů, sedl do auta, pustil si audioknihu a vyrazil do Prahy. napřed do práce napsat scénář na HGHLTR. a pak domů a za kočkama…
kde sedím teď
Marušky jsou s další Marií a ještě Zuzanou a jejich dětmi na výletě, vysadil jsem je tam včera navečer. a včera kolem jedné jsem v lesích zapaloval narozeninový sweatlodge oheň. a pak výjimečně seděl i vevnitř a pak zase obstarával oheň a a vracel se do tmy… bylo to moc silný a příjemný a řádný, byli jsme takhle v lesích všichni tři moc spokojení.
A spali jsme ve stanu. A posedávali na karimatkách.
My jsme rodiče naší báječný dcery, normálka rodina rozvalená po dekách, povídající si s jinejma rodinama a jednotlivcema. Občas jsem z toho pořád paf.
Sedět každopádně na tomhle výjimečným místě v neformálním modu, povídat si vtipy, opejkat buřty, dokonce jsem zahlídl asi 4 piva.
a před tím?
Kámo
Před tím jsme v pátek hráli v Königsmühle, kde to bylo trochu temný a taky hodně krásný. Nadchly mne křehký kostěný a pernatý větrný mlýnky, obrovskej vyboulenej kopec v upnutý louce, po jehož vršku kráčela mrňavoučká Lindička… a koncert, na kterej jsme si trochu počkali, ale kterej jsem si fakt užil. Poznám to, hele, podle toho, že začnu tancovat. A všechno už je dohromady. Jeden rytmus, zjistim, že mi tak jako zakopávaj nohy, že se začnu do toho beatu hejbat, kejvat, pravá ruka s trsátkem vystřelí a do rytmu toho rozhoupanýho chlapa může různě frázovat, někdy staccato, jindy zkreslený kilo, klidně protažený delayem, někdy prostě vrstvy narůstajícího looperu…
![](http://www.jakubkonig.cz/wp-content/uploads/2019/08/63690D9E-DF35-4F66-A2E5-F093A951B3EE-1024x768.jpeg)
Noční procházka po zvláštně zatlumeným poli pod sudetskejma chladnejma hvězdama byla taky sakra krásná. a to jsem teprv houby věděl, jak super a bohatej víkend budu mít před sebou.