Zvláštně zatlumený pole

dneska ráno jsem se v jednom brněnským bytě vzbudil v manželské posteli vedle Toma, zpěváka mých oblíbených Ghost of You… přesně tam, kde jsem se pár hodin před tím ukládal. byl jsem tu na návštěvě a bylo to bezvadný.
zářící Měsíc na Kraví hoře jsme sice nenašli, ale viděl jsem novej vrch Brna, skvěle se najedl pleněných cuket a užil si úplně megaklidňoučký večírek s kratičkou bouřkou veprostřed a navrch i s Františkem, kterej chodí s Danielou, kterou jsme potkali s Mášou tři roky zpět v Amsterdamu, kde nás pozvala na kávu. V kavárně, kde obsluhovala. Tentokrát jsme spolu strávili vlastně mnohem víc času, než tehdy… i s Tomem jsem se viděl poprvý takhle dlouho… a Františka, toho jsem předem neznal vůbec…
Bylo to fakt moc hezký, klidný a světlý


A ráno jsem se teda probudil, přečetl si zprávu od bráchy Technaře, kterej už se těší dom a na kterýho se teda taky dost těšim… a pak jsem sesbíral svý krámy a seběhl těch asi 80 pater dolů, sedl do auta, pustil si audioknihu a vyrazil do Prahy. napřed do práce napsat scénář na HGHLTR. a pak domů a za kočkama…
kde sedím teď
Marušky jsou s další Marií a ještě Zuzanou a jejich dětmi na výletě, vysadil jsem je tam včera navečer. a včera kolem jedné jsem v lesích zapaloval narozeninový sweatlodge oheň. a pak výjimečně seděl i vevnitř a pak zase obstarával oheň a a vracel se do tmy… bylo to moc silný a příjemný a řádný, byli jsme takhle v lesích všichni tři moc spokojení.
A spali jsme ve stanu. A posedávali na karimatkách.
My jsme rodiče naší báječný dcery, normálka rodina rozvalená po dekách, povídající si s jinejma rodinama a jednotlivcema. Občas jsem z toho pořád paf.
Sedět každopádně na tomhle výjimečným místě v neformálním modu, povídat si vtipy, opejkat buřty, dokonce jsem zahlídl asi 4 piva.
a před tím?
Kámo
Před tím jsme v pátek hráli v Königsmühle, kde to bylo trochu temný a taky hodně krásný. Nadchly mne křehký kostěný a pernatý větrný mlýnky, obrovskej vyboulenej kopec v upnutý louce, po jehož vršku kráčela mrňavoučká Lindička… a koncert, na kterej jsme si trochu počkali, ale kterej jsem si fakt užil. Poznám to, hele, podle toho, že začnu tancovat. A všechno už je dohromady. Jeden rytmus, zjistim, že mi tak jako zakopávaj nohy, že se začnu do toho beatu hejbat, kejvat, pravá ruka s trsátkem vystřelí a do rytmu toho rozhoupanýho chlapa může různě frázovat, někdy staccato, jindy zkreslený kilo, klidně protažený delayem, někdy prostě vrstvy narůstajícího looperu…


Noční procházka po zvláštně zatlumeným poli pod sudetskejma chladnejma hvězdama byla taky sakra krásná. a to jsem teprv houby věděl, jak super a bohatej víkend budu mít před sebou.